Home Adventures Závěr března 2022

Závěr března 2022

Aneb co mi udělalo radost a že jen sluníčko to nebylo

by katerina
Z výletu na Tvrz Tuchoraz

Krásný den, milí čtenáři,

ráda bych se s Vámi podělila o poslední březnové dny, které jsem nejen díky slunečnému počasí prožila s úsměvem od ucha k uchu. Zavítáme do Středních Čech,  ochutnáme speciality nigerijské kuchyně a zažijeme trochu lásky. Který mi zase trochu pokřivil fakt, že se nám měnil čas. Ale nevadí, zážitky zůstávají, změny času se dějí co půl roku.

Impulzivní nápady s kudyznudy.cz

To, že se chceme s Alešem vydat někam do přírody nám bylo jasné hned, jak jsme viděli předpověď počasí. Jenže kam? Chtěli jsme mix kultury, gastronomie a sportu na čerstvém vzduchu. V pátek po pracovní době jsem ještě před zaklapnutím laptopu mrkla na oblíbeného rádce, kterým pro mě je kudyznudy.cz. A co jsem tam nenašla. V Kostelci nad Černými Lesy se konal food festival. Ještě nikdy jsem tam na žádné slavnosti mimo hrnčířských trhů, které nás čekají poslední květnovou sobotu, v Kostelci nebyla. Takže kulturněgastronomická vložka nalezena. Ovšem co se sportem?

Food festival na Náměstí Smiříckých v Kostelci nad Černými Lesy.
Náměstí Smiříckých bylo v oblažení gurmánů všech věkových kategorií.
Moje maličkost na jarním Food Festivalu v Kostelci nad Černými Lesy.
Když jde o sobotu a pohodu, dávám přednost ležérnímu oblečení.
Byla i kapela.

Není nic lepšího, než turistické zobrazení na mapy.cz. Moc jsem to v okolí Kostelce neznala, ale prst mi padl na Tuchorazskou tvrz, od níž vede naučná stezka až do našich zamilovaných Doubravčic. Plán byl sestaven. Na oběd a za kulturou do města a na pohodové trávení a protáhnutí nohou za cvrkotu ptactva do přírody, pěkně podél toku Šambery. Kdysi velkolepá řeka, dnes spíše říčka, s níž si zahrává sucho, je ale pořád romantická.

Nikdy bych si netipla, že mě bude bavit nigerijská kuchyně

Na místo konání food festivalu, Náměstí Smiřických, jsme dorazili ještě před druhou. Směrem od kostela z kolínské strany se zdálo, že tady žádný velký ruch nepanuje. Už jsem se bála, že jsme si spletli datum. Po pár krocích ale bylo jasno, že tomu tak není. Na náměstí byly namačkané stánky a mezi nimi proudily davy lidí. Bylo jich opravdu hodně. Možná se náměstím prohnaly třeba i dva tisíce návštěvníků s mlsnými jazyky, kteří si chtěli užít vpravdě jarní den. A my se proplétaly mezi nimi.

Nigerijská kuchyně zabodovala.
Neméně byly dobré špízy a pokrmy z masa.
Nigerijská kuchyně zabodovala.
Hovězí samosa je skvělá.
Nigerijská kuchyně zabodovala
Nigerijská kuchyně zabodovala.
Na food festivalu v Kostelci nad Černými Lesy vařily tradiční ukrajinské speciality ženy, jež v naší republice našly útočiště.
Na food festivalu v Kostelci nad Černými Lesy vařily tradiční ukrajinské speciality ženy, jež v naší republice našly útočiště.
Tradiční ukrajinský guláš je výborná pochoutka.
Vaří se na ohni, o to je chutnější.

Jak se vytváří trend u zdánlivě opuštěného stánku

Nejprve jsme si prošli všechny stánky, snažili se zorientovat, kdo kde a jak. Našli jsme tu evergreen, na který se člověk může vždycky spolehnout – Počernický pivovar se svou gastronomií a vynikajícím pivem nezklame. Protože ale máme tuhle lahůdku za humny, tentokrát jsme jejich stánky spíše míjely, než že bychom u nich s dlouhým rozmýšlením postávali. Jako první nás zaujal stánek s nigerijskými specialitami. Bylo tu dočista prázdno, než jsme začali vybírat pochoutky. Hovězí samosa s banánem, zeleninou a fazolemi, krevetový špíz, kuřecí špíz s africkou zeleninou, pečený banán, rýže se zeleninou. Všechno bylo vážně skvělé.

Pokrmy z mořských plodů byly také hitem.
Pokrmy z mořských plodů byly také hitem.
Kostelecký food festival nabídl obdivuhodnou přehlídku burgerů.
Kostelecký food festival nabídl obdivuhodnou přehlídku burgerů.
Ani o sladké laskominy na kosteleckém food festivalu nouze nebyla.
Vafle patřili k nejvíce estetickým a nejvyhledávanějším sladkým laskominám.

Karibské speciality, francouzská i argentinská kuchyně

Pak jsme zavítali do řad zájemců o jamajskou kuchyni. Ne každý den se vám stane, že se seznámíte s karibskou kuchyní. Vynikající taštičky s hovězím nebo se špenátem a čili. Jak mi přišla ta kombinace legrační, špenát s čili mě opravdu dostal. Perfektní. A neméně dobré bylo křehké jamajské kuře. Potom jsme se posunuli jen o pár kroků, abychom uctili naše mlsné jazyky specialitami z mořských plodů – krevety, chobotnice, garnáty… Doplnili jsme je ještě o luxusní závitky. Opět skvělé.

Kroky nás zavedly opět do Nigérie a nakonec do Argentiny. Empanadas s houbami a lanýži. Specialita, kterou jsme si schovali na svačinu. A nakonec jsme se zastavili ve Francii, brambory se sýrem Raclette a slaninou jsme si nechali zabalit k večeři. A volba to byla doslova výborná.

Francouzská kuchyně na food festivalu v Kostelci nad Černými Lesy chutnala.
Francouzská kuchyně na food festivalu v Kostelci nad Černými Lesy chutnala.
Tradiční francouzské dobroty návštěvníky lákaly.
Tradiční francouzské dobroty návštěvníky lákaly.
Něco málo ze sýrů.
Kromě francouzských sýrů si návštěvníci mohli pochutnat i na těch švýcarských.

Hurá k Tuchorazské tvrzi

Poté, co jsme se nabažili atmosféry Kostelce nad Černými Lesy, vyrazili jsme autem do obce proslulé jabloňovými sady. Jelikož si další aktivity žádaly sportovní oděv, rychle jsme se přestrojili, na záda hodili ruksak a vyrazili směrem ke Tvrzi. Bohužel už bylo pozdě a zastihli jsme ji nepřístupnou. Budeme mít motivaci se vrátit příště. Ubírali jsme se po červeně značené stezce a sledovali pečlivě, s jak pozoruhodnou rychlostí se příroda dokáže měnit. Nad hlavami se nám honili motýli, ve vzduchu kroužili dravci a drobní pěvci své serenády nemohli do světa vytroubit hlasitěji. Vzduch byl prosycený příslibem krásných dní. Láskou.

Tvrz Tuchoraz neboli Tuchorazská tvrz.

Tvrz Tuchoraz, pohled od části obce Zahrady

Jaro a nové impulsy

I v našem vztahu dostáváme s jarem vždy nový impuls. Živý hovor střídaly chvilky hlubokého uvolňujícího mlčení, kdy jsme naslouchali jen moci přírody a zurčení vody v korytě říčky. Sledovali jsme vegetaci, to je zvlášť má oblíbená kratochvíle: tu plicník lékařský, tam sasanka obecná, první jaterníky, nesmělé růžky dymnivek dutých, violky mrkající svými okouzlujícími modravěfialovými kvítky.  Slunce zalévalo údolí vyhloubené vodním tokem a já si po delší době připadala neuvěřitelně klidná a v pohodě. veselá a rozpustilá. Ano, to mi v zimě vážně chybělo.

S jarem vždycky ožije moje sportovní výbava z Decathlonu.

S jarem vždycky ožije moje turistická a sportovní výbava z Decathlonu.

Mlýnský rybník

Když jsme dorazili na rozcestí v Doubravčicích, usedli jsme na chvíli na břeh potoka a užívali si prostě ty úplně obyčejné zázraky. Bylo to báječné. Jako nová míza. Nakonec nezbývalo než se zvednout a vyrazit zase zpět, abychom těch pět kilometrů do Tuchorazi dokázali ujít, aniž by nám slunce zmizelo za kopci. Když jsme se vraceli k obci, s chutí jsme se rozhlíželi po zdejších chatkách tyčících se vkusně nad Mlýnským rybníkem. Člověk si jen tak s úsměvem říkal, že by bylo fajn někdy vlastnit něco podobného, nějakou takovou zenovou oázu poblíž lesa, poblíž vody. Mimochodem Mlýnský rybník patří mezi velice působivé vodní plochy. Na začátku léta bych se zde nebála zaplavat si svých 1000 metrů, uspořádat tu piknik,  táborák, zastavit se tu jen tak. Když budete pozorní, taky zde objevíte výjimečné květiny, jako třeba narcisky, které mi skončily v náručí.

 

Tohle je ten krásný květinový úlovek, ve váze dělají narcisky parádu ještě teď.

Mlýnský rybník v obci Tuchoraz.
Mlýnský rybník v obci Tuchoraza.
Mlýnský rybník v obci Tuchoraz.
Mlýnský rybník v obci Tuchoraz.
Rybník Podviňák hned vedle toho Mlýnského.
Rybník Podviňák najdete hned vedle.

Domů jsme se vraceli krásně unavení, s pocitem, který prostě hřeje na duši. A to bylo z našeho prvního jarního výletu vše. Slíbila jsem vám ale, že si povíme také něco o viaduktu Žampach, který jsem navštívila už v únoru. jen počkejte. Už se něco rýsuje. Jsem objevitel, který se rád vrací na místo činu.

Ale nyní se už rozloučím se slovy, že se na vás všechny těším u dalšího článku. Mějte se krásně!

 

 

Leave a Comment