Krásný de, milí čtenáři,
už během jara jsme s Aldou podnikli jeden z příjemných výletů a prozkoumali jsme víc Českolipsko. Tentokrát jsme se vydali od obce Zahrádky na opačnou stranu, prošly přes Holany až k Dolanskému rybníku. V nohách bylo asi 20 000 kroků a na rtech šťastné úsměvy. Tak se vydejte po trase s námi, protože tohle bude hezký výlet i na letní a podzimní období.
Valdštejnská alej a kamenný most zasvěcený sv. Barboře
Jako první vás ukazatele navedou do aleje plné vzrostlých lip, které jsou pečlivě udržované. S přelomem května a června pak přitahují hromadu nadšených včel a krásně voní. Pro silné pylové alergiky to ale asi nebude. Zjara tady mezi kmeny rostou fialky a další kvítky, které ohlašují, že zima už má smůlu. Alej je krásná, cítíte tu naprostou pohodu a klid. Uvádí se, že tuto lipovou alej nechal už v 17. století vysázet Albrecht z Valdštejna. Vzhledem k délce kolem 2 km představuje jednu z těch delších u nás.
A já jsem pro, abychom se jeho počinem inspirovali a obnovovaly aleje, kde to jen jde. Stromořadí jsou útočištěm, poklidným místem pro meditativní procházku, nabízejí chládek a když jsou tu nainstalovány i lavičky nebo jednoduchá posazení, člověk si tady rád odpočine.
Na alej navazuje kamenný most, který pochází rovněž ze 17. století a svými dvěma oblouky se klene nad bobřím potokem. Podle současných zpráv patří k nejvíce ohroženým památkám Libereckého kraje, což je veliká škoda. Má svůj neoddiskutovatelný půvab. Na mostě původně stávaly sochy sv. Barbory a sv. Jana Nepomucké=ho, které se na něj však po restaurátorských pracích už nevrátily a jsou umístěné v zahradách zámku Zahrádky. Kolem mostu na jaře kvetou blatouchy a přidává se postupně i další zeleň milující mokřiny. Přeji si ale, aby se most dočkal citlivé opravy a byla mu navrácena jeho noblesa i se sochami, které jsou původně o sto let mladší než konstrukce přemostění jako taková.
A ještě jedna upomínka. Barbořin kamenný most si zahrál v pohádce. Tipnete si, která to byla?
- Hodinářův učeň
- Tři bratři
- Čertí brko
Kdo správně odpoví, tomu pošlu odměnu. Odpovědi posílejte na e-mail katerina@intuitivediary.com.
Když budete procházet Alejí za mostem sv. Barbory, pak se připravte, že uslyšíte žabí koncert. Obojživelníci jsou v oblasti Hrázovského rybníka a Velké Komory velice aktivní a během jara tu probíhají čilé námluvy mezi nejrůznějšími druhy žab.
Osada Sádky, zborcený letohrádek a vyhlídka na zámek Vítkovec
Byl to jeden z nejhezčích momentů cesty. Osada Sádky je obestavěná roubenými a poloroubenými domky s malebnými zahrádkami. Prostě něco pro mě. Doporučuji se architekturou pokochat a inspirovat se uměním, které v sobě každičká ze zahrádek má. Je to nádhera. Pokud byste na rozcestí pak uhnuli doleva, dojdete ke zřícenině letohrádku. Když ale popojdete dál směrem na Holany (taktéž po modré ale rovně), objeví se před vámi výhled na skalní masiv a na něm trůnící zámek Vítkovec. Ten je umístění v oboře pro vysokou zvěř a není veřejnosti přístupný. Jakmile jsme dorazili do Holan, dali jsme se vést červeným značením.
Holanský rybník
Cesta k němu je jednoduchá a vine se starší a tradičnější zástavbou. Zdejší nová hráz s pískovcovými ochozy připomíná lázeňskou promenádu. Je odtud překrásný výhled na Kostel sv. Máří Magdalény a nádherné světlo sem vnáší určitou magii. A na protilehlém břehu od cesty je pak také něco jako pláž. Hned za Bobřím potokem, po pravé straně pak stojí pískovcový masiv, na němž stával gotický hrádek Rybnov.
Co je ale zajímavější, to jsou stavení, která se nachází napravo na křižovatce. Právě to s číslem 12 mne zaujalo jako málokteré. Připomíná svým cihlovým vzezřením a zelenkavě natřenými dveřmi i rámy oken Anglický venkov.
Po Červené k Milčanskému rybníku
Další část rasy nás provedla přes široké louky, po nichž se projíždělo několik koňařů. Proklouzli jsme až ke kempu, který obepíná rozlehlý Milčanský rybník a vystoupali do kopce k chaloupkám a chatkám, z nichž některé jako by snad Skandinávii z oka vypadly. Krátce jsme zabloudili ke zřícenině hradu Milčany II a vrhli jsme se do stínu borovic a dubů, jejichž kmeny se mocně pnuly k nebo z písčitého podloží, až nás nakonec cesta dovedla k uzounké stezce k proslulému mostu. Než jsme k němu ale došli, někde mezi skalisky a borůvčím, dolehla k nám hudba. Mladík v kostkované červené košili mezi pískovci trénoval na housle. A byl to koncert přenádherný. Melodie rezonovala mezi pískovci a rozbíhala se po lese osvobozená a plná života.
Most u Mlýnského rybníka
Klene se přes Vodopád Hrázského rybníka. Jediný kamenný oblouk, který není dokončený, vytváří nad vodní hladinou neskutečně romantický monument. Přejít po něm je zážitek. Opartně našlapovat po kamenech, které k sobě drží víc než sto let a do jejichž pospolitosti člověk už stovky let nijak zvlášť nezasáhl. Zastavit se tu, posadit se a spustit nohy. Jen se dívat nebo dotýkat. To je kratochvíle, kterou si zaslouží každý, kdo sem dojde. Čas tu plyne zase jinak, magičtěji. Asi to je samotnou povahou mostů. Ale tenhle most si oblíbili turisté, pokud tu chcete prožít chvilku konejšivé samoty a magického rozjímání, raději se sem vydejte už v brzkých ranních hodinách.
Od mostu dál se dostanete k malé tůni a od ní už je to jen pár kroků k místu, kde jsem na jaře zastihli rodinu na pikniku. Jestli je tohle místečko obecně přístupné veřejnosti, nebo jestli jde o soukromý majetek, kam smí jen majitel a jeho nejbližší, to nevím. Ale pokud by bylo přístupné, určitě bychom si tu někdy s Aldou rádi pohověli. A dál pak můžete zahlédnout pozůstatky starého mlýnu, který tu kdysi plnil nezaměnitelnou funkci.
Dolanský vodopád a Dolanský rybník
O pár kroků dál se nachází tuně, do níž se valí voda přes Dolanský vodopád. Podívaná je to krásná hlavně při vyšším stavu vodní hladiny. Voda se řítí přepadává přes skalní římsu a line se dolů s energií a hukotem. je to takový druh podívané, která umí odvrátit pozornost od starostí a člověka ujistí, že všechno jednou pomine (nebo odteče?).
Dál proti proudu vodního toku se nachází Dolanský rybník, na jehož přemostění z kamene nasedají dvě pískovcové sochy – panna a hastrman, které jsou inspirované románem Miloše Urbana Hastrman.
Tím jsme naši cestu zakončili a plánujeme se sem vrátit právě v době, kdy budou během podzimních dní zlátnout nejen paprsky slunce, ale také listí, které dá zdejší krajině ráz ještě poetičtější.
P.S. Kdo by tu chtěl strávit víc času, mrkněte do nabídky Amazing Places. Překrásná Chata u Jezera na břehu Milčanského rybníka je totiž vždycky vyprodaná skoro rok dopředu. A nebo můžete zkusit ubytování v Hotelu Port u Máchova jezera, který je nedaleko.
Napište mi, jestli si sem plánujete výlet. A budu tipy i na další místa, která bych měla na Českolipsku poznat.
Mějte se krásně a brzy na viděnou.
