Krásný den, milí čtenáři,
náš seriál vstupuje do čtvrtého dílu. Konečně vám odhalím, na jaké druhy zátěže z prostředí je moje tělo nejvíc senzitivní a jak se taková zátěž projevuje. Rozebereme si také, které systémy je podle epigenetického mapování potřeba posílit a proč. Máte se na co těšit, protože i tak nevinná věc, jako různé druhy záření dokáží kondici pěkně zamotat. A jestli jste kdy rádi malovali jako já a klasický antiperspirant patří ke stálému inventáři vaší koupelny, zbystřete. Myslela jsem si totiž, že těžké kovy se mě vůbec netýkají.
Interference: záření z obrazovek
V epigenetických testech vyšlo, že mezi nejzásadnější druhy zátěže pro můj organismus se řadí záření, a to především to z obrazovek. Jako redaktorka, specialista komunikace a PR jsem u počítače ale jako doma. Nicméně i já jsem si v minulosti všimla, že mi neustálý pobyt u obrazovek nedělá dobře. Váže se k tomu příběh. Psal se podzim 2020 a já se dala do příprav bakalářské práce na téma resilience vrcholových manažerek. Byla jsem u PC denně i víc než deset hodin. Lavírovala mezi prací a studiem. A v té době se u mne poprvé objevily potíže se spánkem. Najednou jsem nedokázala spát. Mnohdy se mi stávalo, že mne z práce třeštila a bolela hlava. Jindy jsem byla tak duševně vyčerpaná, že jsem skoro nevnímala a nabývala jsem dojmu, že jen tak pluju na surrealistickém obláčku.
Objevila jsem, co to znamená nespavost. Co to je, když v noci pláčete, protože nemůžete usnout. Jak se nemůžete pořádně odreagovat, protože nedokážete vypnout proudy myšlenek a úvah. Zjistila jsem, jak náročné je nezažívat hluboký spánek. Usínala jsem trhaně na tři nebo čtyři hodiny denně. Byly to pro mně hrozivé časy.
S důsledky nespavosti se vypořádávám dodnes, epigenetické mapování mě ale inspirovalo
S následky se vypořádávám dodnes. Občas se mi špatně usíná, jsem nervózní. Ale dnes už se dokážu vyspat až šest či sedm hodin. Dokonce hluboký spánek přichází a dovede mne občerstvit. Ale musím si dávat bedlivý pozor na to, kdy se naposled večer do zářících monitorů a LED panelů zadívám. K počítači ani mobilu se snažím nepřibližovat po deváté hodině večer, ale raději neplechu u nich končím už v osm. Ale když to nedodržím, na mém spánku a celkové náladě či schopnosti udržet pozornost, se to negativně odrazí. A bývám taky víc podrážděná. Ani mne tak nepřekvapilo, že v testech tohle vyšlo jako jedna za zátěží, se kterou je potřeba pracovat.
Kromě časového rozvrhu se s tím snažím postupovat i jinak. Pořídila jsem si kvalitní monitor, na panel v notebooku koukám zřídkakdy a moje oči u toho obvykle trpí. Také jsem vyměnila mobilní telefon. A přestože iPhone není zrovna můj šálek kávy, mám pocit, že oči šetří víc než většina vlajkových telefonů s Androidem.
Taky poslední dobou zase tíhnu k obyčejné četbě. Tím chci vyjádřit, že snižuju pobyt u televize a jsem moc vděčná muži, že nám zrušil Netflix. Ani si neumíte představit, jak dokáže být třeba sobota dlouhá a rozmanitá právě bez televize. Hned se mi lépe spí, relaxuje, regeneruje. A jsem celkově produktivnější. A taky se snažím dělat si pracovní rozvrh pestřejší. Zařazuji víc kratších přestávek, snažím se denní povinnosti lépe rozprostřít, abych koukání do obrazovek občas přerušila něčím tak obyčejným jako pochůzky, setkání nebo strategické rozmýšlení, ovšem pouze s tužkou a papírem.
A ráno počítač ani telefon nežhavím dřív, než v osm. I když jsem to dnes porušila. Ale hodně se řídím i načasováním svítání. A to je další tip, jak na záření vyzrát. Jeho největší část si zasadit do toho úseku dne, kdy se i venku modrá složka světla vyskytuje nejvíce.
Když je vaše tělo citlivé na těžké kovy
Na jednu stranu mne tento výsledek epigenetického testování pořádně překvapil. Na druhý pohled už se mi ale věci začaly skládat dohromady.
Hliníkové soli z antiperspirantů?
Loni v létě se mi často dělaly léze a vyrážky v oblasti podpaží a několikrát po sobě jsem měla zánět potních žlázek. Kdo nezažil, vůbec netuší, jak to může bolet. A pak mi to došlo. Používala jsem silné antiperspiranty s obsahem hliníkových solí. Udělala jsem si jednoduchý test.
Vysadila je a místo nich sáhla po obyčejné Old Spice tyčince, jako používá můj muž, jen jsem si vybrala jinou parfemaci. Jde totiž o deodorant, který v sobě hliníkové soli nemá. A bylo po problému. Najednou je moje pokožka v podpaží úplně v pohodě. A Old Spice funguje parádně. Pak jsem se zamyslela, jak dlouho antiperspiranty s hliníkovými solemi používám. Počítala jsem. Poprvé jsem s nimi začala ve 12 letech. To je víc než 20 let. To se může na těle podepsat. A proč zrovna Old Spice? Deodoranty pro děvčata u mě nemají šanci. Potím se hodně a opravdu to nevoní, potřebovala jsem mít po ruce něco funkčního. A našla.
Malá umělkyně, make-up artistka a dcera novinářů
Dalším zdrojem klidně mohly být moje umělecké aktivity, kterým jsem se věnovala už jako dítě. Malování, kreslení, nejrůznější výtvarné techniky včetně keramiky. Pigmenty a barvy všeho druhu v sobě obvykle obsahují kovy, které jim dávají jednotlivé odstíny. A to samé platí pro líčidla, se kterými jsem si hrála v podstatě už jako holka, třeba někdy ve dvanácti letech a drží se mě to dodnes. A co teprve barvy využívané na novinové tisky. Dřív se v nich obsah škodlivých kovů vůbec neřešil. A já jako malá jsem papír milovala. A bohužel mě prý bavilo ho i jíst.
Takže by to vlastně smysl dávalo. Tady se všechny ty těžké kovy mohly vzít. Něco mohla mít na svědomí taky rekonstrukce doma, staré kovové potrubí, kontaminace potravin, olovnatý benzín (tatínek byl motoristický novinář a já auta zbožňovala mnohem víc než panenky). Zkrátka tohle člověk nevidí. Ale to neznamená, že se v prostředí, kde žije, takové látky nevyskytují a nepůsobí na něj.
Jak mohou těžké kovy škodit?
Těžké kovy, když v organismu dosáhnou nějaké hladiny, mohou přispívat k míře únavy a vyčerpání. Znatelně. Paní Rýglová mi objasnila, že je to patrně jedna z příčin, proč se cítím, jako bych pořád jela jen na půl plynu. A proč moje tělo ve zvýšeném množství hltá některé vitamíny, minerály a další látky. Taky by to mohlo vysvětlovat, proč jsem jako malá trpěla na nejrůznější ekzémy a vyrážky a lékaři nemohli přijít na příčiny. Některé z nich mám doteď, byť se začíná stav kůže díky doporučením z VitaRegen clinic opravdu zlepšovat a některá ložiska už jsou jen sotva patrná.
V dalším díle seriálu se zaměřím na hormonální a metabolickou rovnováhu a také potraviny. Netušili byste, co všechno se může v těle porouchat, když oslabíte svůj střevní mikrobiom. Na tomto místě bych Vás ale ráda trochu popíchla.
Když se necítíte fit a není k tomu žádný objektivní lékařský důvod, neznamená to, že se v těle něco neděje. Ne všechny běžné testy u praktika se na tohle zaměřují. Řadu věcí ani vzhledem ke své specializaci vyšetřit nemůže. Ale to neznamená, že byste to měli ignorovat. Oběhněte specialisty. A souběžně zkuste nahlédnout na zdraví svých buněk pomocí epigenetiky. Pro mě je epigenetické mapování opravdu svatý grál, jak nakouknout svému tělu pod pokličku a konečně o něj opravdu promyšleně pečovat. A vy můžete taky.
*Děkuji VitaRegen clinic za možnost podstoupit epigenetické mapování.
