Krásný den, milí čtenáři,
v předchozím díle jsem vám objasnila, proč jsem absolvovala epigenetické mapování. O to překvapivější však pro mne byla zjištění, když jsem přišla na konzultaci s následnou interpretací výsledků. Celou dobu jsem si myslela, že svému tělu dělám pestrou a sezónní stravou skvělou službu. Nebylo to tak.
Konzultace s interpretací výsledků ve VitaRegen clinic Prague
S paní Rýglovou jsme se pozdravily a já usedla do křesílka naproti ní. Předala mi zprávu a postupně jsme stránku za stránkou zjištění projížděly. Celé povídání se neslo v duchu laskavém a poklidném. Snažila jsem se pečlivě naslouchat jejím slovům. V hlavě se mi rozjela kolečka na plné obrátky. Jako správný zvědavec jsem měla taky řadu otázek, až mi někdy bylo trošku hanba, že je moje mysl tak neposedná. Na vše mi s klidem a ochotou paní Rýglová odpověděla. Některé otázky zůstaly otevřené, protože šlo o tak specifická témata, že si vyžádala studium a zjišťování navíc.
Přehled potravin, které mě nadměrně zatěžují
To se mi na epigenetickém mapování líbí moc. S jeho pomocí zjistíte, které potraviny vašemu tělu nevyhovují. Nejde o žádný test alergií nebo intolerance. Jde o takové suroviny, na jejichž zpracování a odbourání tělo musí vynaložit přespříliš velké úsilí a energii, takže mu pak schází při regeneraci a dalších důležitých úkonech, které přímo ovlivňují například metabolismus nebo enzymatické reakce.
Taky jde o spotřebu zdrojů, které tělo může využít. Místo, aby je použilo na obnovu a odpočinek, musí je vyplýtvat na odklízení stravy, která mu prostě nesedí. I když si tedy myslíte, že jíte zdravě podle všech zásad, nemusí to znamenat, že vaše tělo dokáže tu zdravou stravu adekvátně využít. A proto je skvělé vědět, které potraviny mohou mít na buněčné zdraví vliv.
A z čeho jsem si sedla na zadek? Z toho, které potraviny na mém seznamu figurovaly
Až na výjimky se jednalo o takové, které jsem do jídelníčku zařazovala často a ráda. Přesněji: krůtí maso, kachní maso, mrkev, cibule, brokolice, avokádo, maliny. Krůtí u nás bylo na menu alespoň jednou týdně, spíš dvakrát. Kachní prsa v zimě alespoň jednou za měsíc. Avokádo alespoň jednou za týden, mrkev a cibule denně. Brokolice alespoň jednou za tři týdny, ideálně blanšírovaná se zálivkou z olivového oleje. Teď už je mi jasné, že když byl můj jídelníček z velké části postavený na surovinách, jež mému tělu nesedí, i proto jsem možná unavená a nedaří se mi nikdy pořádně si odpočinout. Vždyť ten nebohý organismus pořád jen maká, maká a maká. Kompenzuje škody.
Mezi potravinami, které mému tělu dělají neplechu se ale objevily i ty, které tolik ráda nemám – chilli, žito nebo cukr. Z chilli mě vždycky pálila žáha. Žito nejím od doby, co mi lepkové obilniny zatrhla alergie na roztoče. No a cukr… Nejsem milovník sladkého, ale v jisté době jsem to tak docela neměla. A čokoládu, tu zrovna miluju pořád, ale musí mít alespoň 70 % kakaa. Ale už jsem si zjistila, že se dělá i bez cukru. Docela mi to teď do sebe zapadlo, jídelníček, emoce, intuice.
Dny plné cibule skončily
Jako holce, tak do patnácti, mi zrovna cibule moc sympatická nebyla. Hlavně ne večer. Jídlo s cibulí mělo do mého jídelníčku večer vstup zakázaný. Bylo mi po ní těžko, ne-li zle. Pak jsem se ale s cibulí postupně začala kamarádit. A v posledních pár letech jsem jí propadla. Byla základem velké části všech pokrmů, které jsem vařívala – od polévek, přes jemné zeleninové omáčky bez mouky až po zvěřinu nebo guláš. S chutí jsem ji přidávala i do salátů. Hlavně tu červenou. A náramně jsem si libovala, že pro sebe přeci cibulí dělám něco prospěšného. Jenže ouha.
Mrkev a krůtí budu dlouho oplakávat
Mrkev jsem zato milovala odjakživa podobně jako krůtí maso. Tahle oranžová zelenina u nás byla každodenní součástí zimní ranní misky zeleniny, kterou jsem s chutí schroupala ještě před snídaní. Mrkvová polévka patřila podobně jako dušená mrkev k mým neoblíbenějším jídlům. A mrkev jsem s chutí přidávala pod maso, do ostatních polévek i jako přílohu třeba na pekáček s červenou řepou a brambory. Po té se mi tedy zasteskne zrovna jako po té krůtě, protože šlo o maso téměř bez tuku, které se dalo připravit na tolik způsobů a bylo hotové raz dva.
Kachna a brokolice mě tolik netrápí
Kachna mi chybět bude trošku. Brokolice taky. I když jsem ji měla ráda právě pro rychlou přípravu, byť moje chuťové pohárky rozhodně těšila třeba míň než špenát, hrášek nebo kapusta. Maliny si odpustit teď v zimě dokážu, ale v létě budu bojovat. Ze zahrádky chutnají tak skvěle. Avokádo mi bude scházet, dělala jsem z něj super pomazánky a avotoasty, po kterých se oblizoval nejen můj muž. Ale pravda, vždycky mi po něm bývalo těžko.
Přirozený despekt vůči chilli i cukru
Chilli mě vždycky spíš dráždilo zažívání. Pamatuji si, jak jsem si svého času dělávala podle ajurvédského receptu ranní drink pro konstituci Kapha: med, vlažná voda, citron, na špičku nože kajenského pepře nebo chilli. Moje tělo tohle nikdy neocenilo, spíš mi z toho bývalo zle, pálila mě žáha a zažívání se kroutilo jako tygr v kleci. Teď už alespoň vím, proč.
Ale o cukru vám budu muset sepsat samostatný článek. Takže o něm si přečtete v dalším díle seriálu. Je to můj zarytý nepřítel. Věděla jsem to už jako malá holka, ale jeden čas jsem podlehla módnímu sacharidovému šílenství. Ach, já hloupá. Kolik paseky jsem si tím způsobila. Takže v dalším díle čekejte jednu sladkou, nebo spíš hořkou story.
Tříměsíční očista
Čtvrt roku bez uvedených potravin snad celkem v klidu zvládnu. Docela si věřím. Nejtěžší pro mě bude vynechat mrkev a cibuli. Ale stojí to za to. Dát svému tělu čas na to, aby vzkvétalo, místo toho, aby se pralo a trápilo s tím, co jím. Dá se říct, že mi zjištění epigenetického mapování, které jsem podstoupila na VitaRegen clinic Prague, otevřela oči. Pochopila jsem spoustu věcí, které jsem tušila jen intuitivně. Až na tu krůtu a mrkev, ale možná i to je odpověď, proč se mi zdá, že jsem pořád jela tak nějak na půl plynu.
Jestli vás zajímá, jak a proč jsem si překopala jídelníček, tak se těšte v dalších dílech seriálu. Byla to zábava a strávila jsem nad tím vlastně dva víkendy. Ale světe div se, docela se mi to povedlo. V přespříštím díle se ale podíváme na to, které tělesné systémy u mě nejvíc potřebovaly podpořit a jaká zátěž mi v těle dělá největší paseku.
Zamýšleli jste se někdy na tím, zda určitými potravinami svému tělu spíše nepřitěžujete? A napadlo vás, že mezi nimi může figurovat i řada těch, které jsou považované za zdravé a prospěšné?
*Děkuji VitaRegen clinic Prague za možnost vyzkoušet epigenetické mapování.
