Krásný den, milí čtenáři,
všimli jste si už někdy, že náznaky stárnutí nejsou vůbec hodnoceny jako něco, co by si zasloužilo respekt? Místo toho mainstream uctívá věčné mládí s jeho hořkosladkou pachutí, v níž se mísí hlad po tom dělat a vlastnit to, co dělají a vlastní dospělí, a přitom zůstat v těle osmnáctky, nejvýš dvacítky. U pánů v těle pětadvacátníka. Tento vzkaz mi připadá nemístný. Je mi třicet, mám šediny a ani na moment mne nenapadlo, že bych je někdy zakrývala. Duši mám mladou, dvaadvacet je moje mentální svěžest, kterou si s sebou nosím už skoro deset let. A o to tady běží. Když je duše mladá, pár šedivých vlasů vás prostě nesrazí. A já vám ukážu, jak jsem k tomuto životnímu postoji dospěla.