Chřipka #1: Příležitost si na sebe udělat čas!

Krásný den, milí čtenáři,

dnes jsem si pro vás připravila článek o tom, jak využít virózu tak, aby byla pro vás něčím přínosná. A představím vám to na vlastním příkladu, velmi čerstvém příkladu. Ano, právě marodím a toto je ideální příležitost napsat článek.  Budu upřímná, zdraví je stav, který mne baví ze všeho nejvíc. Protože jako zdravé se mi všeho dosahuje lépe. Mám víc energie tvořit. Jsem více společenská, užívám si života naplno. Ale čas od času se stane, že mně chřipka dožene. Zvlášť když jsem přepracovaná a nedbám na pravidelný odpočinek. Chápu chřipku jako takové malé upozornění. Zprávu od organismu: „Hej, bejbi, je čas zpomalit. A taky se trošku zamyslet nad tím, jak si vedeš a jak se cítíš.“

Marodím od konce minulého týdne. V pondělí jsem se ještě překonala a pokusila se všechny pochůzky zvládnout. Nicméně od úterka mi kanceláří byla postel a pracovala jsem tak na polovinu svého tempa, pokud jsem tedy momentálně nepolehávala v kómatu se přibližujícím stavu. Tentokrát mě skutečně zasáhla. Bolelo mě v krku, uši, hlava, dutiny. Teplota mi lítala sem a tam. Proudy rýmy a hlasité rány kýchání zničily nejedno balení papírových kapesníčků. Koš se plnil průmyslově zpracovanou celuozou a každé ráno si žádal vynesení. Záchvaty kašle mi rozechvívaly všechny svaly v těle.

Měla jsem na vybranou dvě možnosti, jak se ke svému stavu postavit. První byla poddat se tomu, mít zkaženou náladu, být zmožená a stresovat se kvůli tomu, co mi unikne. Druhá se mi líbila víc a byla také zajímavější. Přizpůsobila jsem se situaci. Naordinovala si režim odpočinkový. Chtěla jsem posílit organismus a maximálně usnadnit rekonvalescenci. Zamyslela se nad tím, kam směřuji a přezkoumala své plány ze začátku letošního roku. Rozmyslela jsem si, jak k sobě chci přistupovat a přemýšlela nad tím, co mne čeká a jak by bylo vhodné si rozvrhnout aktivity. A první na paškál šel time management. Chtěla jsem si svůj čas zoptimalizovat, respektive nakládání s ním. Dřív jsem si nenašla prostor, a tak jsem příležitost popadla za pačesy dřív, než by mi snad chtěly hodinové ručičky naplácat jako zlobivé holce.  A věřte mi, že to skutečně, ale skutečně bolí. Vlastně Poova metafora kyvadla by pro tento případ také byla použitelná.

Díky partnerovi jsem opět začala chodit dřív spát, obvykle ve 22:30. Vstávali jsme rovněž společně, a to v 6:30.  To čítá krásných osm hodin spánku. Odpočatá  jsem příjemnější a pálí mi to mnohem lépe. Mimochodem dostatek odpočinku také považuji za jeden z klíčových faktorů nejen zdraví, ale také krásy a úspěchu. Podle ajurvédské a čínské medicíny je také spánek před půlnocí pro lidské tělo i mysl nejvíce přínosný. A v současných spánkových laboratořích se k pravdivosti tohoto poznatku vědci na základě četných měření a experimentů rovněž přiklánějí.

Abych se prospala hluboce, jedla jsem nejpozději 3 hodiny před tím, než jsem zavřela očka. Ložnici jsme před usnutím pořádně vyvětrali a ztlumili topení tak, abychom spali přibližně při 18 °C. Měla jsem štěstí, že za takových podmínek jsem byla schopná relativně rychle upadnou do limbu a bez probouzení vydržet až do rána. Takže základní časové priority jsem si nastavila podle svého biorytmu. A s protějškem máme to štěstí, že naše biorytmy jsou značně synchronizované.

Zařadili jsme s partnerem ještě pár zásad spánkové hygieny. Večer už jsem se příliš nedívali na televizi. Jedinou výjimku tvořilo úterý, kdy na ČT 1 dávají Záhady kriminalistiky a seriál na motivy knih Aghaty Christie Hercules Poirot. Oba totiž milujeme kultivované detektivky, baví nás rozplétat složité příběhy plné intrik a vášní, někdy zase chladného rozumu nebo motivů finančních. Pozornost jsme věnovali jen tomu, co nás bavilo. Rozrušující podněty jsem oba vyhodnotili jako zbytečné a tak jsme se jimi neobklopovali.

Knihu jsme také odkládali alespoň třicet minut před tím, než jsme zhasli lampičku. U nás se totiž večer pozná podle toho, že ke svícení nepoužíváme velká světla, ale spíše jen měkké tlumenější světélko lampiček. Je to jako behaviorální terapie – myslím si, že tento podnět nás připravuje na to, co přijde. Je znamením, že si za pár chvil zalezeme do postele a ještě si partnerem popovídáme, uděláme si naši malou hezkou večerní chvilku. Vyprávíme si, jaký jsme měli den, co nás potěšilo a co bychom rádi dělali zítra. Vždycky se u toho uvolním. A s velkou chutí si užívám, co mi moje drahá polovička svěřuje. Naslouchám. A s nadšením pozoruji, jak mi věnuje plnou pozornost i Alda. Vím, že to může znít jako kýč, ale láska, ať už partnerská, přátelská, rodičovská, dělá divy i se zdravím. Ulevuje, léčí, dodává pocit bezpečí. Máte-li možnost, využijte podpory všech blízkých, když vám není dobře. Nechte si dovézt večeři, donést nákup, zavolejte kamarádce nebo svému oblíbenému legračnímu strýčkovi. Vyhledávejte povzbuzení a dobrou náladu. Dělejte si radost.  Alespoň jednou za den, když máte náladu. Nemusí jít o konverzaci, někdy je mocnější než všechna slovana na světě láskyplně míněné gesto. Projevení zájmu.

Odbočila jsem však od načasování dne. Dělím si ho samozřejmě na menší úseky s pomocí pěti jídel. Příjemně a přirozeně strukturuje čas. Ráno jsem i jako nemocňák obvykle docela svěží, a tak se zaměřuji alespoň na drobné pracovní úkony, které zvládnu a příliš mě nevyčerpávají. Vyřizuji maily, tvořím obsah a drobné články, plánuji, věnuji se brainstormingu a hledám inspiraci. Tomu se obvykle věnuji až do doby oběda, respektive do doby, kdy bych měla začít s jeho přípravou. Po jídle si ráda trochu odpočinu,  a tak si udělám čaj a sednu si s knížkou, brouzdám po sociálních sítích nebo si zkusím pustit nějaký seriál.

Odpoledne je pro mě prima čas na plánování, meditaci, kontemplaci, koníčky, četbu. Zkrátka pro vše, co mě těší a naplňuje, a může se to občas týkat také práce. Dělám si ale přestávky třeba po hodině a půl. Zakutám se pod peřinu a na nic nemyslím, nastává čas meditace a hlubokého občerstvení organismu. Po celý den dbám na to, abych se cítila v pohodě, klidná. Vypouštím zbytečný stres tím, že svou situaci prostě přijímám. Nakonec,co horšího je, než když se vám chřipka vrátí, nedej bože byste si jejím přecházením uhnali ale něco mnohem horšího, co myslíte?

Ráda si do rukou beru diář, poznámkový sešit a svůj velký deník inspirace. Pastelky, tužky, pera – to jsou mé nástroje tvoření. K tomu nějaké samolepky, lepící hmota. Ale přiznám se, že nejraději ze všeho mám pero. Jsem prostě psavec. Zkontroluji si termíny, podívám se, co bych všechno ráda v nejbližším období zvládla a co můžu nemilosrdně oželet. Málokdy máme příležitost si uvědomit, že sobectví může mít pozitivní důsledky nejen pro nás samotné, ale i pro naše blízké. Jak sami sobě a druhým prospějete, když se prodlouží doba rekonvalescence na dvojnásobek? Nakazíte další lidi? Odpověď je zřejmá. Přehodnocuji a analyzuji svoje cíle. Vytvářím linie nových příběhů, které se právě začínají uskutečňovat. Vytvářím myšlenkové mapy, seznamy, scénáře. A nesmím zapomenout  na své motivační nástěnky. Uspořádávám si myšlenky a priority. Volím kroky k tomu, abych dosáhla svých cílů, ale s jistou dávkou svobody a otevřenosti vůči příležitostem kolem.

Kolem páté odpoledne si dávám od plánování a tvořivé činnosti pauzičku a prostě jen polehávám. Bývá to má kritická doba, kdy se mi dělá většinou docela špatně, a tak potřebuji ze všeho nejvíc nenáročný odpočinek. Hodně se mi při uzdravování osvědčilo relaxovat bez nadměrné přítomnosti televize, rádia, internetu a sociálních sítí, neboli médií. Jsou to jen další podněty navíc, které mne vyčerpávají, plní mi hlavu zbytečnými informacemi, mnohdy s nelibým emočním nábojem, které ve mně vyvolávají pocity napětí, úzkosti. Zkrátka se mi vůbec nelíbí. Informace se snažím vyhledávat cílevědomě, tak aby pro mne měly pozitivní přínos, byly mi užitečné. Tentokrát třeba k dekoracím bytu v boho neboli bohemian stylu. Za měsíc mě totiž jedno takové zařizování čeká.

Po večeři, kterou si dáme většinou mezi půl sedmou a sedmou většinou proletím koupelnou a po očistě si dopřeji trochu toho času pro sebe, abych se mohla opečovat. A také abych mohla opečovat partnera. Možná je to divný zájem, ale velice rádi si dopřáváme masáž chodidel. Hodně uvolňuje celé tělo a nám se po ní bezvadně spí. A jelikož Alda nemá rád, když porušuji klidový režim, mám nařízený klid a mám na to doma i specialistu, který mě hlídá, abych to nepřeháněla s aktivitou. Také je to můj čas, kdy si mohu vytvářet a opakovat afirmace, které se momentálně vztahují k tomu, co mě nejvíc zajímá a na co bych se ráda soustředila. Afirmace považuji za hodně důležitý prvek léčby, stimulují organismus a také přispívají k motivaci.

A zbytek už znáte!

Tento systém mi pomáhá se s nemocí vypořádat lépe a udržet si také vlídnější náladu, přestože mi není dobře. Neberte tento plán ale přísně. Když je mi opravdu špatně, nedokážu srazit horečku, je na místě si lehnout a koukat do prázdna nebo na oblíbenou komedii, protože nemá cenu zatěžovat tělo nadměrnou intelektuální činností. Čím víc energie teče do intelektuálních výkonů, tím méně jí zbývá na regeneraci, ale o tu zde jde primárně! Sama mám někdy problém na to pamatovat. Ale nakonec mi tělo samo řekne, co potřebuje. Což může být i váš případ. Nebo se u vás objeví neodbytný pocit, náznak intuice, který vás bude přesvědčovat o tom pravém ořechovém, přestože o tom zatím nemáte potuchy. Respektujte své možnosti, pocity, potřeby. Zdraví patří k nejcennějším darům, tak mu věnujte péči. Jednoho dne vám to vrátí.

Tento článek je spíše svého druhu inspirací. To, že momentálně nemocníte, neznamená, že nemůžete nic. Můžete pro sebe udělat něco hezkého. Odpočinout si, utřídit si všechny ty obsahy v hlavě a pocity. Máte perfektní příležitost se zamyslet a rozhodnout se dělat něco jinak. Připravit se na novou kapitolu a jít jí vstříc. Poslouchat sami sebe.

Na tomto místě bych vám ze všeho nejvíc chtěla popřát pevné zdravíčko a hodně štěstí!

P.S. Pokud byste měli chuť, nechte mi v komentářích vaše názory, zkušenosti a tipy! Moc děkuji. 🙂