Držte mi palce

To jsem já. Někdo mne zná a někdo ne. Ale na tom nesejde. Už před pár lety jsem si pořídila doménu www.starablogerka.cz a bláhově si myslela, jak lehce a rychle začnu svůj blog plnit rozmanitými příspěvky. Mezi tím vyspěly technologie, Instargam nabyl na síle i sledovanosti a blogerky se musely, pokud chtěly uspět, hodně přiučit. Musí ovládat jemná kouzla produkční fotografie, musí umět být in a on kdykoli, musí volit taktiku pro své nitro i komunikaci s okolím. Z blogerek a youtoberek se staly více i méně vyhledávané osobnosti, které hýbou světem.

Ať už v jakémkoli smyslu. Prostě hýbou. Záleží na čase, invenci, nadšení, snaze se vzdělávat, naslouchat a na odvaze.
Ano, odvaze. Protože jít s kůží na trh je odvaha. Nádech autenticity je dnes žádaný. Pronikl do marketingu jako jeden z nosných bodů sdělování. Hlas spotřebitele sílí. Ten je nemilosrdný, ať už v prostředí blogerek nebo bez nich. Ale blogerka jej usměrňuje, zrychluje, přidává na intenzitě prožitku. Je to trend. Protože tříbí názor, nálady, ovlivňuje nakupování. Přidává náměty do diskuze, rozvíjí sdílení, rovná nebo dokonce mění názor. A to je opravdu síla.

Vůbec nevím, jak se do takového světa zapojit. Je mi 66 let. Podnikám. Jsem novinářka. Také matka se silným pečovatelským instinktem. Docela obstojně vařím. A svoji zahradu vnímám jako oázu, která mi dokáže nabídnout tvořivé prostředí a samozřejmě nekončící fyzickou dřinu. V mé knihovně se nachází skoro celá zeměkoule. Taky hojnost všeho, co nikde jinde v mém domě nemůže získat své místo. Moje pracovna je skladiště. Přesto nebo právě proto má výjimečnou atmosféru. Dovoluje přemýšlet, psát, soustředit se nebo si v klidu změřit tlak.

Když jsem zakládala účet starblogerka.cz, netušila jsem, do čeho se hrnu. A jak budu v takové roli fungovat. Jak na blogování získám čas, když 40 let v kuse absolutně nic nestíhám. Ale přesto bych to chtěla zkusit. Nebudu se pasovat na odborníka, který rozumí kosmetice, parfémům, poslední módě z pařížských mol, nebo mobilům, které za vás vyřeší třeba i dluhy. Nejsem specialista na italskou kuchyni ani nerozumím vínům, neznám všechny celebrity osobně a ani netoužím procestovat celou Afriku. Vím jen, že jakožto vdova, můj muž byl známý novinář, majitelka nemovitosti, firmy RIX, s.r.o. a šuplíku plného veršů bych měla své zkušenosti začít úročit. Cosi uvnitř mého já mne k tomu ponouká. Třeba tím někomu udělám radost, třeba se povede v mých nezbedných řádcích najít námět k čemukoli, co poslouží ostatním, nebo jen střípek k tomu, aby se nahodilý čtenář podíval na věc jinak. Kdoví. Do ničeho se nehrnu. Možná mě vypískáte. Záleží jen na mně, chápu. Žádné velké ambice nemám. Hodlám psát ze zvědavosti nad tím, co vlastně vznikne. Jsem natolik drzá, že vás poprosím, abyste mi drželi palce.