Pozvání na kávu
Když ráno kavárničky hlásí
Ještě je brzy
Přesto otvíráme
Slunci první okna
A dveře dokořán
Noční požáry milenci
Teď hasí
Silná káva
Hašteření na jazyku spasí
Lidé tak časně
Ještě nevstávají
Lucerničky teprve na chodnících zhasínají
Každý z nás se na okamžik zasní
Pak teprv vycházky
Nás provázejí
A nové výzvy každodenní přicházejí
Odcházejí
Jak věčný protiklad
Který si chce hrát
Káva v šálku hřeje ruce
Ovoněla moje srdce
Poselství nevysílá na dálku
Laškuje kdesi za oponou
Hledá nedbalku
Popíjím v tichosti
Hlavou honí se mi hlouposti
Jsem prvním hostem nesmělým
V kavárně servíruje příběh
Černý klaun jak společenský podivín
A na papíře vzpírá se
Můj první hořký rým
2 Komentáře
Moc krásně napsáno! Náhodou jsem narazila na Váš/tvůj (snad nevadí tykání) blog a už tady projíždím příspěvky asi hodinu! Musím pochválit, krásné fotky, moc hezky vše psáno! Myslím si, že tady zavítám častěji!
Zdravíme Tě, Petro, moc děkujeme za milý komentář, ohromně si toho vážíme! 🙂 Doufáme, že zde nalezneš příjemné zastavení pro zpestření dnů. 🙂 Určitě nám napiš, když by Tě něco zaujalo, zpětná vazba nám s mamkou vždy udělá velikou radost! 🙂
Kateřina & Stará blogerka