Je to jako pohlazení před spaním. Jako procházka po cestě snů, které si lze splnit. Knížka pojmenovaná Zahrada do vázy, kterou napsala Anita Blahušová a vydalo nakladatelství Smart Press. Mám ji několik měsíců na nočním stolku a takřka každý večer si v ní čtu, listuji, nebo si jen tak prohlížím obrázky. Představuje pro mne něco jako ukolébavku, naučnou stezku i víru v to, že se jednou naučím pěstovat kytky podle pravidel, které jim svědčí. Tolik, abych se je nebála stříhat a řezat do vázy, kdykoli se mi zachce. Ono totiž…
kytice odrážející vaši snahu něco umět zdobily váš domov
Možná to znáte. Na zahradě zasejete a zasázíte všechny květiny, které máte rádi, ony občas vzejdou a začnou kvést. Pořídili jste si je však nejen pro tu krásu venku, ale i proto, abyste si je mohli dávat do vázy, džbánku, šálku, skleničky od bůhvíčeho, sklenice od jedinečného vína, která se daleko lépe hodí jako okrasná nádoba pro experimenty s rostlinkami než pro milovníky alkoholu…
A přijde den D, kdy se proběhnete kolem těch rozzářených záhonů, chcete si uvázat kytici, vyzdobit domeček neobvyklou kreací, ale najednou, najednou odložíte nůžky nebo nožík a je po chuti sklízet dary matky přírody či vašeho pěstitelského umění. Říkáte si, že je to vlastně škoda, že venku je jim líp a vydrží déle, než uvnitř… Přitom tolik toužíte po tom, aby právě kytice odrážející vaši snahu něco umět zdobily váš domov.
Obdobně to cítila právě Anita Blahušová, autorka báječné jmenované publikace Zahrada do vázy, jak sama přiznává. Popisuje, jak a proč se to rozhodla změnit. Začala pěstovat květiny tak a v takovém množství, aby si mohla vázu naplnit kdykoli, kdy na to má náladu. A aby na to bylo vždy dost květin. A to je vpravdě revoluční krok. Moc se mi líbí. A když měla dostatek zkušeností, rozhodla se nás s nimi seznámit.
Moje květinová zahrada je totiž stále spíš pokus omyl
Věřte nevěřte, knihu jsem přečetla celou a k mnoha kapitolkám se stále vracím. Nejen pro potěchu duše, ale i pro informace, které se mi hodí. Moje květinová zahrada je totiž stále spíš pokus omyl, než koníček, který nese zasloužené plody.
Velmi užitečné je členění publikace. Navíc je vše stručné, jasné a inspirující. Přesně, co hodně vytížená žena dnes potřebuje. Po úvodních informacích o všem, co byste měli vědět, než se pustíte do práce, jsou vždy jedna až dvě strany věnovány té které květině. Jiřinám, gladiolům, astrám, slunečnicím, měsíčkům zahradním… S autorkou proberete všechny ty krásky, které znáte od babiček, tetiček, sousedek, známých i kamarádek, sem tam i ze své vlastní zahrádky. Já třeba vůbec netušila, že se mají například jiřiny zaštipovat. Léta jsem se trápila tím, že málo kvetou. Někde jsem se před léty dověděla, že se ani nemají hnojit, což jsem s chutí dodržovala. Ale je to jinak. Teď to zkouším dle návodu a dobré rady. Uvidím, jestli pochodím. Ale člověk se nesmí bát. Ani šlápnout vedle. Třeba vedle záhonku.
Poučila jsem se o narcisech, tulipánech, růžích. O tom, jak pečovat o květiny ve váze, o tom, jak lépe vázat kytice. Mám teď radost plnou aksamitníků, pivoněk, rozchodníků. Léto je v plném proudu a sem tam mi na zahradě něco kvete. Sem tam něco ustříhnu, uříznu, nešikovně utrhnu. Aby zbylo i na podívanou za okny. Pořád ještě vím, že květů je méně, než bych si přála.
Moudra ze Zahrady do vázy
A ač jsem si myslela, jak všechno už znám a jak jsem si mnohá moudra ze Zahrady do vázy zapamatovala, opak je pravdou. Opět beru kouzelnou publikaci do ruky a opět čtu a listuji. Znova se učím a sem tam zkouším zavádět do praxe. Je to úžasné dobrodružství, výsledky plné překvapení. Občas se i stane se, že něco skutečně vyroste a vykvete ve velkém. Pak plním s rozkoší vázy, džbánky, hrnečky, plechovky či staré kastroly. Hodně se vyřádím i s plevely. Občas k nim přidám měsíček, chrpu, růži, jiřinu, pivoňku, modřenec.
Ono takové aranžování květin pro radost a dobrou pohodu, to je panečku terapie! Vždycky, když jsem ve stresu, přehodím ruce od klávesnice počítače a vyběhnu ven, na zahradu. Ustříhnu pár stébel trávy, něco žlutě či fialově kvetoucího, pak hodně olistěného, k tomu třeba jen list pivoňky, a veledílko je hotové. Zkouším, co k čemu pasuje, ráda využívám cokoli, co naroste, hlavně ve škále zelené, od jara až do zimy.
Stačí se rozhlížet, stačí pozorovat. A nebát se. Možná je to posedlost, možná nutnost ventilovat přebytek energie, kdo ví. Ale vkládat rostlinky do nádob a krášlit jimi interiér, to mi připadá jako uvádět sny do života. Tvořivá práce má dar osvobozovat od problémů a starostí. A vesmír je moudrý, že nám seslal tuhle možnost. Po pěšince dokonalosti nás nyní vede i Zahrada do vázy.
