Nedostala jsem ji pod stromeček, ale daleko dříve. Od té doby jsem si v ní listovala, tu a tam něco přečetla, k některým pasážím jsem se několikrát vrátila. Nejen proto, abych si zapamatovala, co mne zaujalo, ale proto, že se ty řádky prostě heky četly. Je to takový „balzámek” na duši, když se člověk potřebuje ponořit sám do sebe, oklepat se, aby zas mohl jít dál. O jaké knize bych se ráda zmínila? Jmenuje se Rytmus roku s Hankou Zemanovou a je přesně od Hanky Zemanové. Vydalo ji nakladatelství Smart Press už v roce 2021 a dotisk dostali čtenáři hned za rok. Není třeba popisovat, proč asi.
Svébytné kouzlo četby
Kromě toho, že zde najdete spousty zajímavých informací a rad, také receptů a všelijakých návodů, má tahle knížka svébytné kouzlo. Klid se ke mně přibližuje, kdykoli tuto objemnou publikaci otevřu. Zvláště koncem října, v listopadu, kolem Vánoc. Kdy se venku smráká dřív, než bychom chtěli, kdy se rádi zachumláme večer do deky na pohovce, zavoní nám pod nosem šípkový nebo lipový (já si vařím ráda anýzový) čaj nebo čerstvě nasušené křížaly. Kdy necháme práci prací, povinnosti povinnostmi a dokážeme vnímat kouzlo slova. Stávám se součástí dobrodružství, jež autorka popisuje, dobrodružství, jež se rodí z ovoce, zeleniny i bylinek. Z jejich pěstování, zužitkovávání, vytváření nových kreací. Raduji se z moudra předků či nejnovějších poznatků současné vědy, jež Hanka Zemanová umí s noblesou zpracovat a předat dál.
Kroupy pro ty, co nejsou hloupý
Já sama mám nejraději z celého roku podzim. Období, kdy sklízíme plody naší práce na zahradě, kdy se občas bezmyšlenkovitě touláme lesem a po polních cestách, košíky plníme jeřabinami, šípky nebo kamínky, které na nás zamrkaly na okraji pole. Kdy děkujeme přírodě, že to všechno tak moudře vymyslela a nabídla nám bezinky, uzrálý hloh, trnky. To ke mně Rytmus roku promlouvá se vším všudy. Když vyrýváme mrkev, když odřezáváme poslední listy mangoldu, když se tu a tam ještě začervená rajče nebo z listů vykoukne zapomenutá paprika…
Nechci opakovat, co jsem se z této výjimečné publikace všechno dověděla. Ale píše se tu hned na začátku třeba o užitečnosti ječných krup pro náš organizmus. S tím musím souhlasit, tvoří nedílnou součást naší kuchyně. Dříve patřívaly jako samozřejmost do jídelníčku našich babiček a dědečků, pak se na ně docela zapomnělo. Možná se však již blýská zas na lepší časy, protože je to opravdu poklad a náramná pochoutka. A navíc, jejich uplatnění v našem jídelníčku je mnohostranné a výtečně dokáží nahradit vysoce průmyslově zpracované potraviny. Uvařit kroupy není taky žádná dřina. K čemu všemu je lze využít, to už si přečtěte raději sami.
Bršlice k snídani, s kopřivou opatrně
Na stránkách krásně vybavených množstvím fotografií si připomínám léčivé účinky sedmikrásek stejně jako kopřiv, které se nemusí sbírat a vařit jen zjara. A když si dáte rozkvetlou kopřivu do sklenice od svíčky nebo limonády, polaská to váš zrak, získáte designovou dekoraci, která vás bude dlouho těšit. Pozor však na silné kopřivové polévky, já jsem to s množstvím jednou přehnala a neměla jsem z toho dobrý pocit, vyletěl mi krevní tlak nad únosnou míru (možná ale i díky očekávané návštěvě ordinace kardiologie). Všeho s mírou. Jaro je ozdravné, a nejen podle báječné Hanky Zemanové. Jsem ráda, že píše o pampelišce nebo bršlici. My sami je od března, kdy začnou vykukovat první lístky (někdy i koncem února), pojídáme hned k snídani k pečivu a sýrům stejně jako syrovou zeleninu. Podobně u nás zdomácněla konzumace červené lebedy.
Muchovník rozdává zdraví
Léto Hanky Zemanové je plné lesních jahod, malin, ostružin, borůvek, rybízu, meruněk… A také zavařování, sušení, příprav nápojů z bylinek a ovoce. Každá rada a popsaná zkušenost může být i vaší navigací. Stejně jako ona i my doma pojídáme listy a květy lichořeřišnice, zase ponejvíce k snídani, ale přidáváme je i do salátů, když máme chuť. Jednou jsme jich hodně nasušili, protože nám bylo líto, že by je mohl spálit očekávaný přízemní mráz. Usušené jsme je najemno rozmixovali, ale pak jsme tenhle materiál už k ničemu nepoužili. Máme ho ve sklenici v kredenci a snad se už konečně odhodlám jím zdobit třeba chleba s tvarohovou pomazánkou…
Začátek léta je pro mne už několik let také spojen s plody muchovníku. Tento nenáročný keř nebo stromek nám dokáže nabídnout neskonale mnoho dobrého, lahodného, chutného. Doslova rozdává zdraví. Kuličky dozrávají postupně a já si je zamilovala stejně jako ostatní z rodiny. Zobu a zobu. Přebytky u nás nejsou, takže netuším, jak chutná džem nebo cokoli jiného muchovníkového. Ale vysadili jsme již asi šestý keřík, tak třeba jednou…
Bezinky s rebarborou a rumem
Podzim spojuje Hanka Zemanová například s bezinkami. Já také. Vyzkoušela jsem z nich snad úplně všechno. Naposled džem, ale nejen z bezinek. Tentokrát jsem povařila bezinky a rebarboru, přimíchala cukr a hodně rumu. Nevím, jestli si látky obou rostlin nějak neprotiřečí, jestli ta kombinace není nějak zákeřná třeba pro naše zažívání, ale chutná to skvěle. K bezinkám se totiž musí přidat něco kyselého, navinulého, pikantního, snad i slizovitého, pak je to ono. Dříve jsem vždy přimíchala jablka a špendlíky a nejrůznější koření, nebo zamrazené višně i s peckami. To vše se mi osvědčilo, ale řapíky rebarbory jsou asi nejlepší.
Arónie syrová i zavařená
Roky si hraji s bobulemi arónie. Pokud tedy něco na stromcích zbyde. Jíme ji totiž na podzim pravidelně stejně jako třeba rakytník. Prostě bereme si plnými hrstmi, co keře a stromy dávají, v syrovém stavu. Arónie je svíravě nasládlá, letos byla plná slunce. Přebytky zavařuji. Letos jsem experimentovala: smíchala jsem arónii, hrušky a jablka s cukrem, přidala anýz, možná i trochu rumu, to už si moc nepamatuji. Je to vynikající, samotnou mne to překvapilo. Dala jsem ochutnat kamarádce, která vyrábí džemy a marmelády ze všeho možného, a pochválila mne, prý je to skvělý nápad. Z mojí směsi si vařila nápoj jako z pečeného čaje. Pak jsem udělala taky pár kompotů: arónie, hrušky a skořice. Je to delikatesa, která nedá moc práce. Hodí se báječně ke zvěřině, nebo jen tak na mlsandu.
Kadeřávek nemá konkurenci
Každým rokem vysévám kadeřávek. Sazeniček míváme hodně, vyjímají se po celé zahradě, na hlavním záhonu a všude, kde zbylo trochu místa. Dobře se jim daří i v polostínu. Nejvíce kadeřávku sníme v syrovém stavu. Konzumujeme od podzimu až do května, potom vykvétá a není už moc kvalitní. Ráno přikusujeme k snídani, v poledne míchám do nejrůznějších salátů, nechybí ani k večeři, když máme chuť. Vařený mám v mrazničce, dělám z něj hlavně karbanátky a přidávám do sekané. Hanka Zemanová se o něm také zmiňuje, a to jsem moc ráda. Je to skvělá hodnotná zimní zelenina a je jen škoda, že se běžně neprodává v obchodech stejně jako pekingské zelí nebo řapíkatý celer. Kdyby se ho lidé naučili jíst, určitě by je jejich tělo pochválilo. Nejen že je nesmírně chutný, ale také neskutečně zdravý a něco vydrží, i velký mráz nebo delší přepravu.
Inspirace jako dar od Hanky Zemanové
Zima má svá kouzla. Ať jsme venku nebo pod střechou. Když jsem doma, a když s knihou Rytmus roku, je mi dobře, s touto četbou umím pozměnit myšlenky a zahodit starosti s termíny, resty a vším, co hoří, co už dávno mělo být hotové. Autorka je totiž nejen vynikající odbornicí, ale také úžasnou vypravěčkou. Její talent je mnohočetný. Dokáže porozumět přírodě i nám ostatním. Je objevitelkou sepětí homo sapiens s krajinou hmatatelnou i krajinou snů. Řídí se zdravým selským rozumem a množstvím informací, které studuje a třídí i komentuje s velkou pečlivostí. A předává dál formou, která zaujme. Když si čtu, předu jako kočka. Je mi vlaze, lehce nostalgicky nebo lehce adrenalinově. Pokaždé najdu na stránkách něco nového nebo si potvrdím vlastní zkušenost či poznatky. Dávám jí za pravdu, troufale tvrdím, že umím souznít a že rozumím tomu, co nám chce sdělit.
A jestli jste tuhle objemnou knížku neobjevili mezi letošními dárky k Vánocům, nezoufejte, příležitost, jak ji mít na předním místě knihovny, se jistě najde. Jděte jí naproti. Stojí to za to.
