Krásný den, milí čtenáři,
protože jste měli chuť mrknout na pár fotografií z vánočního dění u nás, tak tady jsou. A na konci článku na Vás čeká překvapení, které vám zpříjemní Vánoce příští rok.
Jediná vánoční dekorace, na níž skutečně záleží
Prim u nás hraje stromeček a ozdoby. Je to ta nejkrásnější a nejdůležitější dekorace, symbol, bez jehož přítomnosti vánoční svátky nemohou vypuknout. Ale samozřejmě, že jsem neodolala a vytvořila ještě dva vypíchané květináče s větvičkami jedle, mahonie, břečťanu, statice, bobkovišně, tújí. Využila jsem zelenou aranžovací hmotu, kterou jsme nechala nasáknout vodou a do ní postupně od krajů směrem do středu píchala větvičky. Byla to naprostá relaxace. A právě taková dekorace se vám navíc odmění tím, že překrásně provoní interiér. Protože mi takto připadá přírodní materiál dokonalý, rozhodla jsem se, že ten přirozený půvab nebudu ničím přebíjet a přikrášlovat. A myslím, že jsme tak našli styl pro náš domov.
Pak tu máme našeho rodinného maskota – pana Zajíce, který na vše dohlíží s pověstnou obezřetností nejmilejšího plyšáka. Vánoce 2023 prošly jeho schválením a certifikací pro spokojený domov. 🙂
Mamince i svému muži děkuji za prostřenou vánoční tabuli
Letos jsme s Aldou trávili Štědrý den doma společně. Takže nesměla chybět svátečně prostřená tabule. A prostírání s hvězdným motivem, které vidíte, je naše společná práce s mamkou. Mám z něh velkou radost, protože náš stůl vypadá úplně jinak, svěže, elegantně, prostě krásně. Jsou to malé radosti, které si chce člověk dopřávat.
A taky jsme se pěkně navařili, musím pochválit svého drahého, který se do toho s vervou pustil se mnou. Pomáhal, odnášel, přinášel, cedil, loupal, krájel. Udělal mi tím obrovskou radost. I když na něj musím prásknout, že kolem hrnců tancoval v posledních chvílích trochu nervózně. Ano, hlad činí z rozkošného medvídka nebezpečnou šelmu.
A co bylo k obědu? Původní plán byl houbový kuba a česneková polévka. Česnečku jsme snědli už 23. prosince a den před tím se nám v makru podařilo ulovit dvě malá francouzská kukuřičná kuřátka. Takže byla kuřátka s dušenou zeleninou, brambory a citronovým sosem. Chtěli jsme něco lehčího, tradičně oba z domova známe vinnou klobásu s chlebem, ale člověk si často připadá pěkně těžký. I když je ta klobáska výborná (ale tu z makra vám vážně nedoporučuji, byla příšerná, hlavně sádlo, maso to vidělo možná z letadla…).
Štědrovečerní zvonění
Než jsme zasedli ke štědrovečernímu menu, muselo přijít na řadu tradiční zvonění, které miluju už od dětství, je to jako když vzduch rozechvívá magie, která zve člověka na slavnost, která přivolává do srdce radostné chvění.
A co že jsme to k večeři pojedli? Na talíři přistála jemně grilovaný mořský ďas (tuto rybu určitě vyzkoušejte, má jen páteř a tím boj s kostmi končí, ideální start pro ty, kteří se právě kvůli kůstkám rybího masa bojí) a halibut (pěkně tučná, ale naprosto skvělá rybička). A k tomu byl bramborový salát podle mé vlastní receptury. Samozřejmě odlehčený – místo kořenové zeleniny jen listová petržel, ředkvička, hrášek, červená cibule naložená v jablečném octu. Místo tun majonézy jen 100 g a troška hořčice, dávka pepře a soli (ten mírně přepeřený, shodli jsme se, máme totiž nejradši).
Dárky, dary, dárečky
Pod stromeček se vloudila nečekaná plejáda dárečků. Po pravdě, ten nejlepší je, když můžete být s lidmi, co máte rádi a jste fit. Ale ty materiální také potěší. A letos, při příležitosti osmé společné vánoční nadílky, jsme měli s Aldou oba úkoly těžké. A s našimi zrovna tak, možná ještě těžší. Nevsázeli jsme na množství, ale na to, co potřebujeme a čím si můžeme udělat radost. A tak třeba můj muž poprvé pod košatými větévkami jedličky našel kožené rukavice s vlněnou podšívkou. A taky knížky.
Když jsme záhy dočetla Hotýlek na Islandu od Julie Caplinové, všimla jsem si výrazu, který obyvatelé tohoto severského ostrova používají: Vánoční příval knih. Takže ano, odehrává se i u nás. Mně třeba moc potěšila sbírka vánočních detektivek a záhadných příběhů od různých autorů z Británie a USA. Každý má jiný styl, takže už začínám objevovat další literáty, jimiž bych nám doma ráda obohatila knihovničku.
Hotýlek na Islandu od Julie Caplinové je ideální vánoční čtení, zvláště doplněné horkými pečenými kaštany.
Ale povím vám, příští rok bych ráda měla dárky připravené už koncem října. Komplet. Letos to byla docela adrenalinová, byť krásná, záležitost. Všem doma by ale hezky udělalo, kdyby bylo víc klidu a méně adrenalinu. A proto jsme i pro vás připravili takovou maličkost, která ti možná vymýšlení dárků může zpříjemnit: Dopis Ježíškovi včetně listu se seznamem na vepisování dárků.
Naše pohádková duše
A nemohly chybět ani tradiční české pohádky. O nich si pak povíme ještě více v některém z dalších článků. Zjistila jsem, že se totiž obracím k vyprávění klasiky ze 70. a 80. let 20. století a k výpravným pohádkám z devadesátých let. Zdá se mi, že mají v sobě silnější duši, že jim člověk dokáže rozumět i bez slov. Jejich řeč, tichá a poetická člověka strhne a najednou žije s celým pohádkovým světem. Podobně to mám u série o Harry Potterovi. Nebo v případě Pána Prstenů a Hobbita. Ale pohádek z naší produkce mě dokáže rozvášnit málo. V posledních letech se to povedlo například kusům jako:
- Anděl Páně 1
- Anděl Páně 2
- Dešťová víla
- Krakonošovo tajemství
- Dvanáct měsíčků
- O léčivé vodě
A které klasiky si nikdy nedokážeme odpustit:
- Tři oříšky pro popelku
- Princ a Večernice
- Třetí princ
- O Nebojsovi
- Byl jednou jeden král
- S čerty nejsou žerty
- Pták Ohnivák
- Jezerní královna
- Jak se budí princezny
Podpis Václava Vorlíčka nechává v našich duších rozeznít skutečnou víru v dobro, naději a kouzla, která čerpají sílu v lidském srdci. Jeho vyprávění je ojedinělé. Vzácné, skutečné.
A jak jste sváteční dny prožívali vy? Vím, že nás všechny velmi zasáhla tragédie 21. prosince. Přesto věřím, stejně jako Václav Vorlíček, v zázraky, kterých je schopná naše duše. A ta potřebuje mnohdy čas. Opatrujte se a přeji vám klidné povánoční období.
