Krásný den, milí čtenáři,
asi jste si všimli, že na valné většině fotografií, kde se nějakým způsobem objevují i mé ruce, se vyskytuje taktéž jeden detail, který tak úplně pro bloggerský svět, zvláště ten beauty, není úplně typický. Vlastně se jedná o překročení nebo spíše nedodržení normy, úzu, jímž je vymezeno, zda je autorka správnou bloggerkou nebo nikoli. Tím detailem myslím nehty – nahé tak, jak je příroda stvořila. Bez gelového laku, bez francouzské manikúry, bez zářivě křiklavých barviček a různých vychytávek, kterými by se moje ruce proměnily v ty žurnálové. A jak že jsem k tomuto prohřešku, který nosím raději než cokoli jiného, došla?
Módní doplněk
Původně jsem si nehty lakovala s velkou chutí. Hrozně se mi líbilo z manikúry udělat módní doplněk. Jednou blankytná modř, podruhé bronzová, pak hnědá metalíza, matná bílá, odvážná červená, podzimní ambergris. To bylo jediné, vskutku jediné, co mi na lakování nehtů dávalo smysl. Jediné, co mne bavilo. Odvážné kombinace, kontrasty s kabátky, letními šaty. To byla ta pravá hra.
Ovšem těch prvků, které mne na celém nošení laku rozčilovaly, se nastřádalo posléze mnohem víc.
Najdi skutečně dlouhodržící lak
To slůvko odkazující na dlouhou výdrž naneseného laku používá, nebo snad lépe zneužívá kde kdo. Neustále. Jenže slovíčka a každodenní realita nejsou vždycky nejlepšími přáteli. U těchto kosmetických „vylepšováků“ to platí dvojnásob. Ať už jsem si nehty nalakovala s podkladem, nadlakem, obvykle přišlo kruté zjištění: Hezké to vydrží opravdu 3-5 dní. Tak si ale absolutně nepředstavuji dlouhodržící lak. Pardon. Ne. A tak jsem skončila u dvou značek, které mám skutečně od srdce ráda a jejichž produkty si mohou dát za rámeček, že si se mnou v pěkném stavu mohou rozumět i dní 8. Sally Hansen a L.O.V Cosmetics. Ale deset dní to se mnou ještě žádný nedal. Já bych si tak ovšem ideálního parťáka představovala.
Po preciznosti netouží jen Němci
Jestli jsem si vždycky z něčeho při tomto kosmetickém úkonu dělala vrásky na čele, pak to byla přesnost aplikace. Než firmy přišly na to, že pro nás nezručné a blbé je lépe udělat štěteček plošší a širší, museli jsme si počkat. Bylo to velké vylepšení, protože tím klasickým jsem měla víc omalovanou nehtovou kůžičku než nehet samotný. Ale zase tak geniální, aby si člověk přeci jen po namalování svých konečků prstů nemusel vzít štětičku pěkně nasáklou odlakovačem, to nebylo. Stejně jsem se štětičkou musela obkroužit zákruty každičkého prstu, ale ne zase moc, abych si neporušila vrstvu pomalinku zasychajících polymerů.
Otřískané od vrchu, odloupané odspoda
Bože proč!?! Pokaždé jsem vyřkla něco takového, když jsem si všimla, že lak se loupe odspoda, kde se bohužel podařilo polakovat i nehtovou kůžičku, která pracuje a rozumně se snaží nánosu z chemické továrny zbavit. Vrchní okraj nehtu byl naopak ošoupaný a otřískaný. Bože,to vypadalo hůř, než když bych přišla zašvihaná od hrabošení se vy bylinkové zahrádce. Anketní otázka do pléna: Kdo z vás by bral, kdyby se lak nanášel rovnoměrně po celé délce nehtu? Asi všichni, co? No, až to někdo vymyslí a nechá si to patentovat, tak bych mu za kosmetický průmysl vrazila do rukou s velkým pukrle Nobelovku. Škoda, že se v tomhle oboru takové vznešenosti neudělují…
Půjde to snadno odlakovat?
Sice je odrbaný ze všech světových stran, ten váš krásně nalakovaný prstík, ale odlakovačem se vrstvám laku dolů nechce. To jsem zažívala docela často. Na sebevědomí člověku nepřidá, když jeho nehty po odlakování, které mimo jiné začíná figurovat na seznamu olympijských disciplín pro letní i zimní hry, vypadají hůř, než když si tam ten lak nanášel. Znáte to – nehet přeschlý, šupí se, zbytky barvy na něm ulpívají, ačkoli člověk použil zatraceně kvalitní základový lak. A ještě se to ke vší slávě nechce pustit záhybů, kdy nehet přechází v lůžko a matlá se to kolem dokola, zanechává to prsty od barvy. To jsem milovala zvlášť na červených odstínech. Nikdy nezklamaly, i když jsem se je snažila dostat dolů odlakovačem drahým. Zjistila jsem, že je zcela fuk, jestli do této rozpouštěcí chemikálie investujete balík nebo 59 kaček. Výsledek je zkrátka stále stejně nekomfortní…
Smrad, že by jeden padl
No, bez rozpaků přiznávám. Jakmile jsem jednou otevřela lak na nehty, moje okolí málem otevřelo kufr a vyhodilo tam poslední sousta s láskou přežvýkaná k obědu, večeři… Všechny zápach klasických laků na nehty značně obtěžoval a dělalo se jim z něj nevolno. I byla jsem nucena se se svým kosmetickým arzenálem potupně stáhnout do nejzazšího koutu zahrady. Jinak by hrozilo, že si půjdu sednou do basy za ublížení na zdraví. Já sama jsem se svým čichem měla co dělat, abych ho tak nějak přemluvila ke spolupráci, ale to víte, po druhých jsem to tak úplně chtít nemohla. Odlakovač? To je kapitola sama pro sebe. Ještě o úroveň vyšší třída puchu. Ale nějak se ta hrůza z nehtů dostat musela. No, neříká se nadarmo, že pro krásu se musí trpět, že?
SOS: Co se to stalo s mými nehty?
Během týdnů, kdy jsem nehty lakovala pravidelně, zpozorovala jsem jeden jev, který se mi zrovna moc nezamlouval. Po třech až pěti lakováních si tělo řeklo asi dost: „Copak se máme starat o nehty, když je takhle huntuje? Vždyť to je plýtvání zdroji! Až si začne vážit svýho těla, jaký dostala, pak se o ruce rádi postaráme. Takhle, ať se jí klidně třepí, lámou, nezájem!“ No, měla jsem nehty neustále v dost zubožené kondici – měkké, poddajné, věčně olámané, obouchané. Alespoň, že jsem si je nekousala.
Doma mám plnou krabici nejrůznějších barviček a zrovna teď přemýšlím, co s tím udělám. Protože je jasné už z úvodu, že jejich spotřebování v mé domácnosti jim nehrozí.
Už téměř dva roky si nelakuji nehty, a pokud ano, tak je to jen ve velmi výjimečných situacích, kdy je to nutné k zachování dekora, nebo je třeba rychle zakamuflovat nesmytelné následky vyjmenovaných aktivit:
- Louskání ořechů
- Loupání ořechů
- Zaštipování rajčat
- Pletí
- Rytí
- Všemožné krtkování po zahradě
- Ruční sekání trávy srpem, kosou atd.
- Čištění hub
Jak vidíte, znamená to, že lak na nehty použiji ve chvílích, kdy už nic jiného jako řešení nezbývá. Ořechové, rajčatové nebo trávové barvivo je natolik zadřené v kůži a nehtech, že ani sebelepší kartáček a mýdlo jim nepomůže. Lak slouží pouze jako kamufláž, aby se mne klienti v práci nelekli.
Za tu dobu jsem ale objevila, jak na tyto situace mohu vyzrát. Takže mne lakování jako nouzové řešení vlastně také příliš netrápí.
Lak a bloggerský svět
Všimla jsem si, že v bloggerksém světě je nelakovat si nehty poněkud kontroverzní. Ostatní vás často hodnotí s pohledem říkajícím: „Děvče, koukej se na sebe, nenalakované nehty, ty asi nebudeš úplně správná bloggerka… Že děláš lifestyle a beauty? No, to není možné, jinak bys musela mít přece ty nehty delší, nalakované a ideálně s gelovou manikúrou. – Ozvalo se hlasité káravé pomlaskání a dáma/pán nesouhlasně zakroutily hlavami na svých tenkých krčcích. Jako by vás tento symbol, tato praktika ženského světa jaksi diskvalifikovala z příslušnosti ke skupině s názvem lifestyle blogger anebo beauty blogger.
Lak na nehty a zdraví
Nalakované nehty, pokud to někdo umí, vypadají opravdu moc hezky, jsou takovým vkusným (a někdy nevkusným) módním doplňkem. Jenže už ajurvédští lékaři moc dobře věděli, že stav nehtů hovoří jako málokterá jiná diagnostická metoda. Zabarvení, rýhy, hladkost, barva, stav nehtové kůžičky a kdo ví co ještě. A k čemu je to dobré? No, lidé se zdravými nehty obvykle nemají zase tak velkou potřebu je schovávat pod vrstvy chemikálií. Jednoduše je mají pěkné a upravené tak, jak jsou. To je stav, kam bych se ráda dostala. Někdy se to daří snáze, někdy svízelněji, ale nakročeno k němu je.
To je z dnešního lakovacího článku vše!
Schválně mi dejte vědět, jak to máte s úpravou a lakováním nehtů vy.
Mějte se krásně a ahoj!
