Veganská kůže mě nebaví. Nosím zásadně přírodní. Ochráncům zvířat to nejspíš po chuti nebude. Ale vyrostla jsem tam, kde se jedlo maso, nosila se kůže a kožešina, pracovalo se s přírodními zdroji. Především se neplýtvalo a cirkulární přístup ke zdrojům byl standardem nutným pro přežití. Všichni teď řešíme životní prostředí. A podle mého koženka, polyuretan, který bývá často nazýván veganskou kůží, vůbec nepomáhá. Naopak.
Výhody kůže ve zkratce:
- Přírodní materiál, který se dobře rozkládá a nezatěžuje tolik životní prostředí.
- Dnes ji lze barvit a činit šetrněji než před léty.
- Přírodní kůže je odolná a trvanlivá. O to víc, kolik péče jí věnujete.
- Je prodyšná a noha se v kožené obuvi tolik nepotí. Netvoří se tolik zápachu a kožních onemocnění.
- Dobře se přizpůsobuje noze, je pružná a mírně se umí roztáhnout.
- Když dobře vybíráte, najdete tak boty, které vám budou sloužit i déle než dekádu.
- Učí vás, že péče je důležitější než nákupy.
- Ekonomicky se v horizontu několika let vyplatí.
- Není větší radosti, než obuvi, která netlačí, nemačká, dobře padne. Ne jednou, ale tisíckrát.
- Lze ji restaurovat. A rýsují se projekty na recyklaci tohoto materiálu, které by byly smysluplné pro přírodu i ekonomicky.
- Kůže nezatěžuje planetu mikroplasty (což nelze vždycky říci o podrážkách).
Nevýhody ve zkratce:
- Produkce skotu je nákladná na zdroje – vodu, odlesněné plochy pastvin. Zasluhuje se také o podstatné procento tvorby skleníkových plynů v čele s metanem. Je potřeba mít ale na paměti také srovnání celého životního cyklu obuvi syntetické. Od výroby přes rozklad. Pak pozitiva vyznívají přívětivěji pro klasickou pravou kůži.
- Někdo hovoří o týrání zvířat. Zvíře je pro mne parťák i obživa. A každý, kdo žil na venkově, ví, že tady se respektuje princip cirkulárního hospodářství.
- Proces zpracování kůže a barvení může mít zásadní ekologické dopady na životní prostředí. Dnes se uplatňují i způsoby, jak kůži mořit a činit ekologičtěji, bez využití vysokých dávek chromu a hliníku. Existuje již řada postupů, které využívají čistě rostlinná činidla, která kůži dávají nejčastěji teplé odstíny, od rezavé přes karamelovou, hnědou až po cihlovou.
Tradiční a překvapivě chytré řešení
Můj dědeček nosil boty kožené, moje babička taky a moji rodiče zrovna tak. Ráda jsem chodila ke koním, tam tenisky nemají co dělat, z dobrých důvodů se nosí kožená perka. Kůže podle své úpravy nohu skvěle ochrání a mnohem lépe se jí přizpůsobí. Vydrží roky. Dá se renovovat. Ale musíte vědět, jak vybírat.
Jiné vlastnosti bude mít silná kůže napuštěná olejem používaná na perka či pracovní obuv. Jiné vlastnosti bude mít pevná teletina na jezdecké boty a jiných se dočkáte u hovězí kůže na lodičky, tenisky nebo nazouváky. Řada lidí tyhle rozdíly nechápe. Přitom je to jen obyčejná fyzika, chemie a zbožíznalství.
Možná namítnete, že dneska už existuje spousta nových alternativních materiálů. To ano, generace našich rodičů v devadesátkách je k dispozici neměla. Ale je s nimi stále stejný problém: Smrádek. A teď nepíšu o textiliích s Gore-Tex membránou nebo jinými systémy fyzikálně-chemické ventilace nebo absorpce potu a neutralizace bakteriální aktivity. Ačkoli jejich životnost je obvykle také omezená, jen se to nikde nepíše. Dva roky a šlus.
Lodičky s otevřenou patou Badura.
Konec smradlavým nohám
Ano, potí se mi nohy, což jsem otevřeně přiznala už v jiném článku. A ne, nestydím se za základní fyziologický proces, díky němuž tělo odvádí zplodiny a ochlazuje se. A ano, pot sám o sobě nemá vůni. Za tu mohou až bakterie, které ho na povrchu lidské kůže rozkládají. Přírodní kůže dokáže být propustnější a větrat lépe, než ta veganská. A to je klíčový faktor, který určuje, jak rychle se mikroorganismy budou množit. Většina těch zlobivých potřebuje vlhko a teplo. Průvan jim moc nesvědčí. Kůže je totiž materiál propustný a porézní. A to v důsledku vede k lepšímu klimatu a ventilaci uvnitř obuvi a redukci smrádečku.
Odstrašující zkušenost s veganskou kůží
Ještě teď si dobře vzpomínám na autoškolu před 11 lety, kdy jsem chodila v koženkových keckách na lekce. Stop. I když jsem je co tři dny ošetřovala dezodoračními přípravky s částicemi stříbra, nic. Nic nepomohlo. Stačilo, aby rtuť teploměru vylezla na 20 °C a já se mohla těšit, že boty ani nebudu muset sundat, abych měla chuť si namontovat kolíček na nos… Jako by tenhle výjev z cartoons mohl pomoct. S grácií jsem je po autoškole vyhodila. Byl k tomu důvod. Koženka nezvládá vlhko, lepidla na koženku jsou schopná ho snášet jen do určité míry. A když je tato mez překročena, boty se prostě rozlepí. Bye, bye veganská parodie na kůži!
Lodičky na nízkém podpatku z kolekce Gino Rossi 2019. Slouží dodnes.
Když už mluvíme o mikroplastech a znečištění
Jen se mi prosím svěřte! Kdopak z vás dává botičky recyklovat a kdo z vás je prostě a jednoduše mrskne do popelnice? Ha! Věděla jsem, že vás nachytám. Ale nečiní mi to vlastně vůbec žádné potěšení. Když jde o přírodu, je v obuvnickém odvětví řada otazníků. Tak například syntetické materiály jsou, to už dnes víme, zdrojem mikroplastů. Hodně se o tom hovoří v souvislosti s oděvy.
Jenže pryže a gumy, textilie a syntetické komponenty v obuvi se také opotřebovávají a zanechávají za sebou doslova šmouhu mikrospkopických plastových částeček všude, kam se podíváte. Já si to nelichotivě připomínám den co den, když vidím svoje sešlapané podrážky, ať už u trekových nebo sportovních bot (ty jediné nejsou v mém arzenálu kožené), nebo oblíbených kožených střevíců Gino Rossi. Podpatky se opotřebovávají a zanechávají za sebou ekologickou stopu. Takovou, která se kousek po kousku stává součástí přírody, života ve všech podobách.
Krásky z dílny Bianca Di. Pro denní i večerní příležitosti.
Teď jsem v podstatě pohanila všechny boty. Jenže ty z ekologické kůže mají zásadní problém. Ačkoli o ně pečujete všemi zvlhčujícími emulzemi, syntetika postupně vysychá. Přestává být pružná. Na namáhaných místech se začíná drolit. O kůži se starat musíte, jinak nebude mít hezky vzhled, ale rozhodně se jen tak nevydrolí. A rozhodně se v přírodě rozkládá rychleji než plasty, trvá jí to přibližně 40-50 let, což je stejně dlouho jako třeba žvýkačka a pětkrát méně než dětské pleny.
Navíc, jak jsem předestřela, dotvaruje se na nohu. Pomáhá jí v tom teplota lidského těla. Mírně se roztáhne. Je pružná a udržuje si svou elasticitu tak dlouho, dokud o ní pečujete. Třeba 10-15 let. Toho s umělou kůží prostě zatím nedosáhnete.
Pokud o ni pečujete, zůstane prostě krásná
Tím myslím pravou přírodní kůži. Jestliže obuvi při denním nošení věnujete alespoň jednou týdně pořádnou údržbu – očistit, setřít, umýt navlhčeným hadříkem nechat pomalu oschnout a nakrémovat hodnotným přípravkem s oleji a včelím voskem, vaše kožená obuv bude spokojená.
Pokud vám ale zmokne, prosím, nikdy ji nefénujte, nikdy se nesnažte proces vysychání urychlit. Jinak ztvrdne. A z nejpohodlnější boty bude rázem palečnice. Nechte vysychat při pokojové nebo mírně nižší teplotě. Poté jednou dvakrát obujte, prošlápněte. Zbavte nečistot a krémujte. Ne tlustou vrstvou naráz. Krémujte celkem třikrát během jednoho týdne. Vždy tenoučkou vrstvou, kterou obuv vpije. Poté přeleštěte hadříkem z mikrovlákna. A tak znovu a znovu. Nakonec vás ty krásky z opravdické kůže odmění.
Nesmrtelné kožené botky (tyto se mnou už od roku 2017).
Zmoudřela jsem: Módní obuv z eko kůže je prostě nesmysl
Estetický koloběh a láska ke kožným botám
Na co vám je kůže, když ji prostě za rok budete chtít vyhodit… To přece stačí pár plastových výlisků slepených dohromady. Nebo ne? Pro mě tohle není dobře položená otázka. Snažím se budovat si svůj nadčasový šatník a botník. Jeho základ je estetická harmonie a pohodlí. Takže vyhodit za rok? Nemožné! I kdybych nakonec zjistila, že nesedí, dají se prodat na Vinted. Samozřejmě za částku podstatně nižší. Nebo darovat. Kontejnerů diecézí je po republice hromada a dokonce mají jeden i v poslední části ČR, na hranicích Rychlebských hor s Polskem.
Móda jako remix oblíbený písničky
Mějte na paměti, že móda se zkrátka opakuje. Tak se čas od času vynoří song s osmdesátek, kterému dají dnešní umělci novou šťávu. A tak se z ikonického songu Tiny Turner What´s Love Got To Do With stane hitovka roku 2021. Tehdy ji totiž předělal Kygo. Vzpomínám na dobu, kdy jsem jako pětiletá zbožňovala maminčin botník! Co bych za něj dnes dala! Jenže já mám nohu o dvě čísla větší, a tam ani láska k řemeslu, sentiment a úcta ke kůži a estetice nic nezmůže. Už jako holka jsem si její boty s chutí zkoušela a procházela se v nich po domě. A pamatuji si, když mi pár krásných kousků, které už nenosila, vyřadila. Třeba božské korálové kozačky do půli lýtek, s dnes módní ostrou špičkou a podpatkem o výšce 4,5 cm. Byly naprosto skvělé! A dali by se nosit jako módní poklady v roce 2019, 2020, 2021, loni i letos.
Sandálky jsem koupila v roce 2017 v CCC, ještě v době, kdy brand Quazi vyráběl z kůže.
Když víš, že to sedí, investice už ti nevadí
Všichni teď bojují s financemi. Chápu. Inflace, energie a potíže v dodvatelskoodběratelském řetězci zdražily obuv v průměru o 25 %. Je to hodně peněz. A já se rovněž letos rozhodla uskromnit. Ale je to tím, že od roku 2020 jedu zásadně podle pravidel kapslulového botníku. Našla jsem si tvar obuvi a parametry, které ji předurčují k tomu, že ji budu milovat a ráda nosit. Na módní výstřelky nedám. A nějaký ten DIY si občas ráda střihnu, když boty potřebují nějaké to oživení. Mám v podstatě výbavu na celý život, klidně až do sedmdesáti. Pak možná budu dělat kompromisy kvůli kolenům.
U lodiček je to jasné. Tvar do mírné špičky, podpatek do 8 centimetrů. U sandálků a nazouváků mírně širší střih, podpatek do 7 cm, měkčené pásky. U podzimní obuvi nejčastěji hranatá nebo špičatá špička, podpatek blokový, do 8 cm, nejčastěji ale do 5 cm. Ideálně zapínání na zip, nebo guma dost pružná, aby se do bot pohodlně dalo vklouznout. U kozaček potřeba opravdu širokého lýtka.
Moje oblíbené kožené lodičky s otevřenou patou z dílny Solo Femme.
Koupím si boty jednou. Takové, aby byly v harmonii s mojí figurou a daly se kombinovat s tím vším, co už doma je. A počítám. Teď vydám za lodičky 1 890 Kč ve slevě. Péče bude stát třeba dvě stovky. A teď se podívám na to, jak dlouho by mi obdobné vydržely, pokud by byly ze syntetiky za 999 Kč… Za 2 roky na odpis. Jednou vyměněné podpatky za celkem 740 Kč. Péče za 89 Kč. Vidíte ten rozdíl. Kožené lodičky se mi vyplatí už po dvou letech, kdy bych je ve verzi z umělotiny musela zase koupit. Je lepší 1890 za čtyři roky nebo 1998 Kč? Jenže já se o boty starám. Takže 6 let není výjimka. Mnohdy i deset: 1890 vs. 4 995 Kč (5 x 999 Kč)?
Stárne s noblesou
Kůže umí něco, co bychom se od ní mohli sami naučit. Stárne s noblesou. A dá se opravit. Znovu slepit, znovu přebrousit a dolakovat. Kéž bychom tohle uměli se vztahy, no ne? Nádherně voní. Úplně jinak než syntetika. Učí nás, jak nejen v estetice, ale taky v životě překonat nezdar, překážky, neúprosnost času. Mám se svými botami spojené zážitky. Vůně, barvy, boty, pohodlí, pocity. Můj botník je tak vlastně malá kronika. A já jsem za to moc ráda. Je plná krásných příběhů, které stojí za každou kačku a díky nimž mám svědomí čistější a věřím, že i planetu.
Vím, že článek jsem doprovodila botičkami hlavně stáří do pěti let. Nikdy jsem si na fotografování bod moc nepotrpěla, ale pravdou je, že můj botník opanují třeba kozačky z roku 2010 nebo lodičky z roku 2012. Jen ještě nebyl prostor je zachytit. A ty, které už mě neoslovují, ty našly domov jinde. Ale v popelnici neskončily, to by byl hřích!
Báječné Sandálky od AnnMex. Koupě z roku 2018.
A za jaký tým kopete vy? Kůže nebo veganská kůže? Je pro vás otázka ekologie a zpracování materiálů důležitá?
Napište mi sem nebo na IG. Budu moc ráda za vaše názory a postřehy.
