Není to tak dávno, co spatřila světlo světa nádherná knížka pojmenovaná Velká knedlíková kuchařka. Úctyhodné dílo, které poskytuje spousty receptů, mnoho dobrých rad a neméně inspirace. Knedlík musela dříve umět uvařit každá dobrá hospodyně, stejně tak jako knedlíček, nok, zavářku do polévky. Byla to samozřejmost, která se dědila z matky na dceru, protože knedlíky patřily, a doufejme, že budou i nadále patřit k chloubě českého vytříbeného jídelníčku. Máme být totiž právem nač hrdi. Česká kuchyně je totiž výtečná, libozvučná, lahodná. A nenechám si vymluvit, že i zdravá.
Vážně až 200 druhů knedlíků
Nechápu, že mi zmíněná publikace padla do rukou až nyní. Já, milovník kuchařských knih, který má doma z tohoto druhu ušlechtilé literatury už celou knihovnu, jsem na tu právě jmenovanou narazila až letos v létě. Od té chvíle si v ní průběžně listuji, protože to, vážení, stojí za to. Představte si, že firma Knedlíky Láznička s.r.o., která ji vydala vlastním nákladem, uvádí, že šéfkuchař Petr Kosiner umí uvařit na 200 druhů knedlíků!
Věřte nevěřte, neexistuje jen knedlík houskový, bramborový nebo karlovarský. Špekový, sladký kynutý povidlový nebo špenátový. Knedlíky Láznička, specializující se na vaření knedlíků pro restaurace, catering nebo třeba pro svatební hostinu či velké firemní oslavy, vám naservírují s klidem v duši knedlík perníkový, bryndzový zvaný bryndzák nebo sladký plněný mákem. Také jsem se dočetla, recept je docela jednoduchý, že lze uvařit i Roudnický houskový knedlík se zelným listem. Rovněž si můžete podle této kuchařky udělat pečený knedlík ve tvaru velké koule. Nebo houbový bramborový knedlík.
Že jste o takových vychytávkách ještě neslyšeli? Já do nedávna také ne. Když se však „zakousnete“ do Velké knedlíkové kuchařky, rázem se ocitnete v dramatickém knedlíkovém ději. Zjistíte, kolik jste toho na talíři ještě nepoznali, kolik speciálních chutí vás najednou začne lákat a povzbuzovat k činu! K vaření!
Maminčiny nadýchané klády
Popravdě já ke knedlíkům nikdy moc vřelý vztah neměla. Moje maminka, která byla velmi zdatná kuchařka a ráda zkoušela novinky, připravovala houskové knedlíky jako dvě obrovské klády o průměru dobrých 12-15 centimetrů ve zvláštním kastrolu, krájívala je nití, a servírovala úplně vařící. Jak to dělala, aby jí to vždycky takhle vyšlo, nechápu. K obědu ovšem usedala naprosto vyřízená, uřícená, uštvaná, jen abychom my, její strávníci, měli dokonalý servis. Budiž tato snaha pochválena, ale knedlíky s vepřovým a zelím jsem jako malá nesnášela. Dokonce jsem se na protest proti plnému talíři zavírala do sklepa nebo bývala o hladu. Jen ne knedlík! Nadýchaná bílá kola mne nikdy neuchvátila na rozdíl od propečeného králičího stehna nebo pořádného řízku.
Když jsem studovala vysokou školu, chodívalo se na obědy do menzy. Spolužačka Zuzana, slečna s obdivuhodnou postavou, knedlíky milovala, spořádala jich ke guláši klidně sedm osm a byla z nás nejštíhlejší. Její knedlíkové hodování jsme jí my, kamarádky, tiše i hlasitě záviděly, protože nadlábnout se bylo cosi, co pro nás bylo tabu. Odcházely jsme s kručícím žaludkem a doháněly porce nakonec v cukrárně.
Nicméně brzy poté, co jsem udělala poslední státnice, vytrénovaná chudobou podnájmu a čekáním na první výplatu v redakci, vděčná jsem byla za pozvání na hospodskou svíčkovou se čtyřmi knedlíky od šéfa oddělení mého tehdejšího mateřského deníku, který mi kromě toho nosil potají i fialky schované v čepici… Na chuť jsem knedlíkům přesto ale přicházela pomalu a postupně.
Jistota ze sáčku
Doma jsem coby matka dvou dětí a manželka jednoho muže knedlíky nevařila často, a když už, tak ty z prášku s burizony nebo z polotovaru bramborové. Jednak na ty vlastní nebyl čas, jednak, a to bylo podstatnější, jsem si na poctivý domácí knedlík fakt netroufla. A to jsem už tehdy bývala docela chválená žena u plotny. Pekla jsem vánočky, dorty i bábovky, cukroví a vlastně všechno možné až po moravské koláče. Ze zahrady jsem zužitkovávala od kopřiv až po mangold a kadeřávek úplně všechno, co se dalo pozřít.
Ale na knedlíky jsem nedosáhla. To byla meta obestřená tajemstvím, záhadami a nedostižností. Zdály se mi neskutečně nezvládnutelnou přílohou, náročnou na čas i zkušenost. A bála jsem se, že se mi rozvaří. Nechápala jsem, že stačí jedno vejce a žádná další pojidla… Jednou za rok jsem vytvářela knedlíky špekové, ty mi šly, a také tvarohové s ovocem, ale na nic jiného jsem si prostě netroufla.
Knedlíky ano, chlap ne
A najednou, kde se vzala, tu se vzala, Velká knedlíková kuchařka byla tady. Jedna z hlavních myšlenek v ní je, že uvařit knedlík není nic těžkého. To mne zaujalo a nastartovalo. Začala jsem přemýšlet. Kladla jsem si nespočet otázek. Zatoužila jsem knedlík vlastním pokusem vyrobit. Mezi tím jsem ovšem nesčetněkrát odskočila do prodejny nejmenovaného řetězce, a raději zakoupila v celofánu knedlík hotový.
A tak se knedlík všeobecný objevoval na mém stole stále častěji. A přidávaly se chutě na klasická restaurační jídla: guláš, svíčková, ptáček, brabec, plíčky na smetaně… Až jsem se zhrozila. Nestává se v důsledku menopauzálních změn ze mě chlap?
Každý den jsem pečlivě s pinzetou v ruce začala kontrolovat svou tvář u zrcadla, zda mi neraší knír, poslouchala jsem se, jestli mi nehrubne hlas. Naštěstí ne. Pro jistotu jsem si zakoupila pár kabelek a šatů, několik párů elegantní obuvi i různé kousky spodního prádla. Abych umocnila své ženství navzdory chutím, které jsou příznačné pro muže těžce pracující.
Budu odvážná a naučím se
A po večerech jsem si místo televizních seriálů listovala knedlíkovým dílem. Nejen že to byl a je báječný relax po dni plném stresu, dohánění restů a zvládání nemožného, ale zároveň milá pobídka k tomu, abych svůj pořádný knedlík také zkusila. A protože nerada něco vážím a měřím, rozhodla jsem se pro velkou Evinu improvizaci.
Vyrobila jsem houskové knedlíky- kouličky, už ani nevím, co všechno jsem do nich přimíchala, aby byly originální. Na první dobrou jsme je snědli, ale druhý den se z nich začala linout jakási podivná vůně, a když jsem se do nich snažila bodnout vidličkou, zdálo se mi, že se v míse kutálí olovo. Jíst už se ty betoňáky nedaly. Odpočívají tedy v mrazáku a čekají na svou příležitost. Zkusím je udělat s vajíčkem, hodně je opeču… a možná vyhodím, ač plýtvat jídlem neumím a odmítám.
A tak dál večer co večer bořím oči do stránek textů a nádherných fotografií a sbírám odvahu. K mému prvnímu skutečnému knedlíku, který brzy opravdu uvařím. Chtěla bych zkusit bramborový knedlík a medvědím česnekem, vizovický knedlík se sušenými švestkami a také knedlík rozmarýnový. A ještě žitný nebo ten z ovesných vloček. Dejte mi, prosím, ještě pár dní. Věřím, že se pak určitě povede.
Pánům Vladimíru Zikmundovi, jednateli firmy Knedlíky Láznička, a šéfkuchaři Petru Kosinerovi z téže společnosti z celého srdce děkuji, že byli iniciátory zrodu této ojedinělé knížky, a celému tvůrčímu týmu, s nímž spolupracovali, že mi dal naději naučit se vařit také knedlíky.
P. S. Koupit lze například na velka-knedlikova-kucharka.cz.
