Barvičky, vůně, tvary, to vše se mísí navzájem spolu a vytváří smyslnou scenérii letošního jara. Krajina kvete jak nespoutaná fantazie, rostlinstvo spolu kamarádí a je najednou rádo pospolu a mámivými tahy štětce vytváří snové kreace. Přesně pro ty zamilované, aby jim dodala ještě více štěstí a emocí.
Průsečík emocemi
A vy, třeba už nezamilovaní, taky nevíte, co vnímat dřív. Přivonět ke květu třešně, jabloně nebo špendlíku na mezi či poblíž polní pěšiny. Jestli zkusit uplést ze sluníčkových pampelišek věneček jako za časů našich babiček nebo ty první kvítky jara nasbírat na pampeliškový med. Kopřivy lákají na polévku a očistný čaj, první snítky petrželky, koriandru a lístky medvědího česneku ponoukají k bylinkovým pomazánkám a salátům. A do toho všeho si přijdou ještě Velikonoce…
Uklidňující a inspirující
Hlavou nám víří spousty plánů na to, jak vyzdobíme naše obydlí, co upečeme a uvaříme, čím překvapíme naše nejbližší. Kde hledat inspiraci před tím, než se začteme do našich osvědčených receptů na beránky, zajíčky, jidáše, mazance a velikonoční nádivku? Já vím, co je příjemné mít po ruce. Čím se potěšit, čím pohladit duši, když večer nohy bolí od všech těch nákupů, chystání koledy nebo záměrně prodlužované podvečerní procházky. Je to Jarní Tradinář z nakladatelství Smart Press od Martiny Boledovičové a Martiny Viktorie Kopecké.
Pečení jako překvapení
Ač nejsem velkým znalcem tradic, některé z nich mám přece jen ráda. Na těch jarních, které se váží k Velikonocům, ctím hlavně barvení vajíček a pečení. Je to můj oblíbený odpočinek, je to tvoření, je to adrenalin, protože nikdy netuším, jakého výsledku se dočkám. Miluji totiž improvizaci, a tak peču bez vážení, měření, vždy od oka, tím víc je to napínavé i rychlejší. Výjimečně mé snažení skončí neúspěchem. Vlastně nikdy. Mám štěstí. Trochu zkušeností. Hodně zvědavosti, jak to dopadne. Bavím se tím. Možná proto sousedovy slepice mého kuchařského umění ještě nikdy neokusily.
Návrat v čase zajíčků a beránků
Také ráda plánuji, a to je zas protipól té improvizace. Zvláštní, že? Ale funguje mi to. Do čeho se ten který den pustím, aby bylo hotové vše, co hotové má být. Samozřejmě že je pak všechno jinak a já do svých zápisků nemám ani čas nahlédnout, natož předsevzetí dodržet. Ale nakonec to vyjde podle očekávání, všichni si pochutnáme a nikdo nemusí na pohotovost se žlučníkem ani s úrazem. Letos jsem se v pečící dychtivosti chtěla vrátit k zajíčkům a beránkům, malým a velkým, protože jsem tak nějak zatoužila ocitnout se v době dětství svých ratolestí. A mazanec velký, jen co se do trouby vejde, obrovský jako před dávnými časy. Přizdobit větvičkou vrby, troškou zelené trávy, mašličkami, prostě zadělat na idylku, která zahřeje. A nejen žaludek.
Nakonec makovec
Dostala jsem však otázku: neupekla bys makovec? Nečekala jsem ji. Makovec makovník? Na jaře? Že bych zkusila beránka makovníkového? Úvaha, rozmýšlení, ne, nakonec jen na plech, ať se dá doplnit domácím bezinkovým džemem a třeba troškou ricotty nebo polít čokoládou, ochutit citronovou polevou. Věřte nevěřte, naše předvelikonoční hodování se tedy neslo v chuti makové, ačkoli teploměr ukazoval svým prstem hodně vzhůru.
Alergie bez kytek
Také jsem se těšila, jak si tedy aspoň podle představ vyzdobím obývák krasličkami, pentlemi a kyticí tulipánů s narciskami. Chyba lávky. Narcisy v tom vederu odkvetly a tulipány a hyacinty domů nesmí, syn má alergii.
Každičké mé rozhodnutí se letos měnilo samo od sebe. Rozhlížím se tedy po zahradě, zda některé proutky narašily jen maličko, aby na nich nic nekvetlo, aby byly spíš předjarní povahy. Myslím, že budu mít nakonec štěstí. Něco ukořistím, naaranžuji, připravím si nádherný odpočinek u hrnků, džbánků a váziček a z hlavy vyplením všdechny profesní starosti. Bude to radost pro radost. Taková mrňavá, jen moje. Splním, co má být splněno, ať už to bylo v plánu či nikoli.
Vajíčka z cibule
Vajíčka většinou barvím v cibulových slupkách, míchám ty klasické a červenými, vkládám do rozstříhaných punčocháčů, když na vejce předtím umístím malé lístečky plevele. Nic nového pod sluncem, ale je to to pravé, i když ne ořechové. Neznám nic hezčího. Někdy to vyjde, jindy vzniknou skvrny neurčitého tvaru, ale i tak jsou ornamentíky pěkné. A koledníci z kruhu rodinného se stejně jako pětiletí přetahují o to ten můj impresionizmus k jídlu, jako by to bylo dílo víc než umělecké. Ne, nechlubím se, nebojte…
Teorie představ a relax u Jarního Tradináře
Odvážně bych zkusila příští Velikonoce něco nového, jiného. Mám ráda experiment, dává mi to křídla lehkosti bytí. Listuji Tradinářem, říkám si, jo, do toho se pustím, tohle udělám, to bude prima. Ale dopředu vím, že se moje představy od skutečnosti budou lišit. Zůstávám u teorie, praxe mne předbíhá i dobíhá stejně jako divotvorně načasovaná přání strávníků. Zas mé pokusy skončí v zajetých kolejích s nějakou nepředpokládanou změnou, jež vstoupí do historie našich domácích Velikonoc. Možná to bude beránek plněný překvapením nebo hranatý mazanec, kdo ví. Cosi se vymkne ze zvyklostí, většina procesů zůstane v zajetých kolejích. Proč? To opravdu nevím. Přidanou hodnotu radosti tak raději odebírám z Jarního Tradináře. Ani nevíte, jak jsem ráda, že ho mám.