Jak jsem hledala svůj diář pro rok 2018?

Milí čtenáři,

tohle nebude story snadná na převyprávění. Musím říct, že jsem se při výběru diáře pěkně zapotila a v budoucnu mi nejspíš nezbude nic jiného, než si navrhnout svůj vlastní, který budu v kabelce nosit s pocitem báječného (sebe)uspokojení . Ale k mému vysněnému se ještě dostaneme (v příštím článku). Je konec roku, všichni řeší time management a přejí si vstoupit do nadcházejícího období s 18 dobře organizovaní. Nebudu předstírat, že mezi tuto skupinu jedinců nepatřím. Patřím a veřejně to přiznávám. Miluji zorganizovaný čas. Možná právě proto, že jsem někdy druhým jménem Lady Chaos. A proto, zcela logicky, hledám ideální diář.

Zkoušela jsem malé denní diáře. Ty byly milé, příjemné, ale neskutečně mne vytáčely ze dvou důvodů. Prvním je, a to je má chyba, že nedokáži prolistovat na první dobrou celý týden. Prostě otočit těch několik stránek, které dohromady dávají týden mi přijde jako kung fu odněkud ze vzdálené planety. Takže tady selhávám já. V druhém bodě se pozastavím nad kvalitou papíru. Přátelé, já vím, že výrobci se snaží udělat diář tak, aby nevážil milion kilogramů a dal se nosit jen s menším pocitem diskomfortu v bedrech… Ale pro všechny bohy, zvlášť toho kvality! Jak by mne mohlo těšit plánování na papíře, jehož gramáž je nižší než u útržku dvouvrstvého toaletního papíru?! To mne vyloženě znechucuje. A jelikož ráda používám barevné pero a trochu víc tlačím na hrot psacího nástroje, všechno se mi okamžitě propíše. Takže to má k radostnému plánování daleko. Tady to prostě zatím neklapne.

Inu byla jsem nucena se porozhlédnout po sortimentu dostupném na českém trhu, klidně dražším, to mi bylo celkem putna. Máme tu například britské a irské výrobce s tradičně dobrým renomé: Paperblanks a Moleskin. Musím říct, že Paperblanks dělá opravdu krásné přebaly, je radost se dívat. Ale díky tak kvalitním deskám je diář opravdu hodně těžký. Musí z kola ven. Brzy bych si tak totiž zničila většinu kabelek. Diagnóza: utřená ucha. Moleskin má naopak velice nudný přebal. Klasika. Neurazí, nenadchne. Ale oba musím pochválit za krémový papír dostatečné, ba přímo excelentní gramáže a rozčlenění. To je vážně výborné. Je to praktická trefa do černého, pokud máte rádi minimalismus. A nebo naopak hodně výrazné výjevy. Mezinárodní organizace času má s těmito dvěma matadory jistě dveře otevřené. Mně však nesedí kalendárium a struktura, která udělá službu spíše anglicky hovořícím a světoběžníkům. Pro mne to však stále není to úplně pravé ořechové.

Co mne zaujalo hodně? Poslední dobou zní instagramem i bloggerskými či vloggerskýmiu vodami óda na Doller. A mně se líbí! Moc! Myslím si, že kalendárium je bezvadně zpracované, člověk může začít kdykoli, diář nabízí krásný měsíční přehled, prostor pro time management jedna báseň a nezapomíná ani na lidské sny a touhy. Vážně je ta myšlenka skvělá! A cena? Ta je naprosto přijatelná. Ale jediný důvod, proč do Dolleru nejdu je ten, že mi schází desky v dalších designech. Nejsem bohužel ani černá a už vůbec ne slečna pink. Je to smůla. Moje. Ale kdyby kluci udělali variantu v barvě mého loga, neváhám a jsem jasně jejich. Prostě bych neměla co řešit. Kreativita, intuice a Doller jdou jasně dohromady. Božínku, jak já bych řádila… A teď přijde jistě zajímavá otázka: proč si sakra v tý barvě nekoupíš nějaký obal, abys mohla Doller převlíknout podle vkusu a nálady? Jednoduchá odpověď: Nekoupím, protože každý gram v tý kabelce i batohu se sakra počítá! A dvojnásob tehdy, pokud si podvrtneš nohu nebo skřípneš nějaký z nervů, který probíhají po zádech nebo hrudníku. Jsem na to specialista, už mám praxi. Takže asi tak. Ale kluci, neberte to špatně, já vám moc fandím a vážím si vaší práce, je to skvělý! Jen si prostě ještě chvilku počkám, až bude barevná varianta dle mého gusta.

Co tu máme dál? Všechny ty módní diáře v kroužkové vazbě – krásný design, milé, docela pěkně navržené stránky na organizování času. Jen jeden detail, který se mi špatně přenáší přes srdce. Vlastně dva. Lidi, nesnáším bílý papír, miluji krémový s vyšší gramáží. A co nesnáším snad ještě víc je prostě kroužková vazba.  Jednoduše ji vždycky po dvou až třech měsících odrovnám natolik, že se můj blok či zápisník tváří jako salátové vydání dějepisu z deváté třídy. To znamená, že jste vůbec rádi, pokud tam najdete všechny stránky. Jedinou výjimku u mě mají kluci z Clever Minds. Jejich diář taky žeru! Ale moc mě mrzí a) kroužková vazba, b) desky z tvrdého kartonu. Z obojího prostě dokážu udělat totální chaos během měsíce, dvou, tří přenášení po všech kabelkových čertech.  Ale jinak? Naprosto geniální zpracování a opět poklona. A také chválím za obaly, které si ke svým miláčkům na organizování času i života můžete dokoupit. Ale opět, každý gram se počítá. Po pravdě řečeno nevím, koho bych si měla vybrat spíš – jestli Doller nebo Clever Minds. Uspořádáním miluju oba. Každý je jiný. Clever Minds je opravdu hodně motivační, na všechno máte přehlednou kolonku, doporučila bych jej asi spíš zaneprázdněným duším, kteří už na kreativitu nemají na stránkách diáře tolik času, nebo ji jednoduše věnují něčemu jinému – například focení, rozjíždění nového businessu, vymýšlení radovánek s rodinou, přípravě originální diplomky atd.

Samostatnou kapitolou je pak Filofax nebo diář Terapie domova. Ten první je ikonou už mnoho let a nabízí řadu vychytávek. Je pěkný. Přebaly jsou vysoce kvalitní a člověk do nich narve od vizitek, přes lístečky a samolepky až po arzenál psacích potřeb. Ale faktem je, že já se zkrátka do nejmenší a nejlehčí verze nevejdu. Potřebuji vždy alespoň A5. A ta už se pronese, to i přes veškerou snahu zrovna přenášený materiál zredukovat na pouhý měsíc. Moc krásný, ale pro mne stejný problém vytvářející, je i druhý diář, ale ráda bych Terapii domova pochválila za vynikající zpracování pro rodiče. Opravdu si se vším tak skvěle vyhráli, že ve chvíli, kdy na svět přivedu potomka, pravděpodobně po tomto diáři sáhnu. Tak nějak tuším, že budu mít, jak mi kdysi řekla moje kamarádka, když na svět přivedla svoji rozkošnou a hodnou dcerku, „vykojenej mozek“. A v tu chvíli se externí a přehledný disk v papírové podobě bude hodit opravdu moc! Ale jinak je pro mne trochu nešikovné psát do materiálů v šanonové vazbě. Párkrát se mi stalo, že jsem listy vytáhla ven, abych si na ně pohodlně napsala vše, co potřebuji, a posléze jsem zjistila, že diář jsem naložila do kabelky, ale jeho obsah už nikoli.

Možná má slova vyznívají kriticky. Ale to není rozhodně záměr. Uvedu tedy vše ještě jednou na pravou míru. Jsem za tu paletu možností neskutečně ráda. Na druhou stranu jsem v některých ohledech prostě detailista anebo až přílišný pragmatik. Znám se a vím, co by mi vyhovovalo. Dokud si člověk diář nenavrhne sám, vždycky bude volit určitý kompromis.

A ten jsem letos už asi po páté zvolila i já.

Můj diář vyjel z výrobních linek Presco Group. Vyznačuje se tím, že je uspořádán pro české a slovenské prostředí. Má tvrdé desky v hezkém designu – tentokrát jsem vybrala ten s mramorovou aplikací. Jeho srdce tvoří týdenní kalendárium příjemně rozložené na dvou stranách formátu A5. Je rozčleněno nikoli do sloupců, ale do řádek. Jelikož se můj rukopis vyznačuje šířkou a malé blešky prostě psát neumím – jednak bych to po sobě nepřečetla, druhak mi tato kompetence vážně chybí – je proto pro mne zcela ideální. Na svoje poznámky a plánování času mám dost prostoru. Najdete tu také měsíční přehled – ale ten mi tolik nevyhovuje a už teď vím, že si vždy vypůjčím přehledovou tabulku od děvčat z A Cup of Style. A že svůj diář zcela jistě zkombinuji s týdenním plánovačem od Busy B, s nímž hodlám trochu zkrášlit svoje pracovní prostředí. Jsem ráda, když mám celý týden na očích a stále se dobře mohu orientovat ve svém čase. A jako vždy budu mít po ruce také svůj svatý zápisník na poznámky a náměty, který diáři bude vždycky dělat společnost.

Presco Group mi udělalo radost tím, že stránky jsou pěkně zpracované. Listy mají vysokou gramáž, neprosvítají, jsou ve smetanové barvě. Možná už jste si všimli, že fandím trochu jinému vidění světa. A tak jsou pro mne důležitou pomůckou i symboly fází Měsíce, jimiž je diář rovněž obohacen. Na rok 2019 zde pak nalezne člověk praktický plánovací měsíční kalendář, a tak nezapomenu to nejdůležitější pro další rok. To se mi zvláště osvědčilo při vytváření plánů a sjednávání lékařských schůzek, zkoušek a důležitých akcí na nadcházející období. Autoři také mysleli na oddíl vhodný pro zaznamenávání kontaktů, což obzvláště oceňuji ve chvílích, kdy důležití lidé nemají vizitky. Málem bych zapomněla! Ano, i Presco Group udělalo svému týdennímu diáři chic kapsičku, kam si mohu dát samolepky, doporučení od lékaře, recepty, kartičku s jízdními řády vlaků. Je to zcela základní diář. Těší mě elegantní a důstojný design, přijatelná, ba přímo příznivá váha a také gumička, díky níž se mi jen tak neotevře v kabelce.

Možná se to na první pohled zdá trochu nepraktické. Jenže tu je jedno velké a dobře promyšlené ALE! Potřebuji mít v diáři pořádek a přehled. Přeji si do něj zaznamenávat věci, které platí, a zcela jistě také to, za čím cílevědomě směřuji. Nápady a všechnu tu omáčku k cílům a vizím věnuji stránkám svého svatého zápisníku. Jsou to takové informace a ideje, kterým zpravidla potřebuji ještě věnovat čas, měly by dozrát, toužím je dopilovat, v klidu si nad nimi zameditovat. Možná to znamená čas navíc. Ale vím, že tak se v tom svém plánování neztratím a pěkně si roztřídím priority, povinnosti i kratochvíle do snad alespoň trošku harmonické sestavy.

Možná by Vás také zajímala cena. Samotný diář se pohybuje v relaci do 180 Kč, což je příznivé. Můj svatý zápisník může být v podstatě cokoli od sešitu po knihu vázanou v kůži (stačilo by si zanotovat song ze Saxány). A plánovač Busy B  najdete v obchodech za 279 Kč.

Fotografie zachycují můj diář od Presco Group, nechtěla jsem kopírovat foto z webů uvedených výrobců či distributorů, ale ponechala jsem na ně odkazy, abyste se mohli rychle zorientovat, o jakých produktech zde píši.

A o mém ideálním diáři tedy někdy příště.

Jak plánujete čas? Kombinujete diář a zápisník?

Mějte se krásně a plánování si užívejte!