Proč mi diety s PCOS nikdy nepomohly

Krásný den, moje milá,

když jsem začala víc pronikat do toho, co PCOS je a jak funguje, přicházelo ke mně stále víc materiálů s doporučeními, co jíst a co ne. Měla jsem z toho v hlavě zmatek. Jedni nedoporučovali lepek, jiní mléko, další brojily proti cukru. Prošla jsem si toho hodně, ale bezúspěšně. Proč to nepomohlo? PCOS a nadváha mají svoje psychosomatické příčiny. Alespoň tak je to v mém případě. A ten věčný stres z restrikcí a diet jde přímo proti tomu, aby se ti při PCOS podařilo zhubnout.

Proč diety v případě PCOS prostě nefungují?

Pokaždé, když jsem si naordinovala dietu, zvlášť v prvních letech PCOS, nemívala valného úspěchu. Většinou jsem se díky zaručenému stravovacímu režimu cítila podrážděná a mnohem unavenější než normálně. Trávení se mi taky zázračně nezlepšilo. Vlčí hlad ani chutě se neztratily, stal se totiž pravý opak. Dieta na mě působila jako rozbuška. Po stránce fyzické i psychické. Místo tuku se rozkládala moje fyzická i psychická pohoda. Skončila jsem zesláblá a vyčerpaná. Počítání kalorií ani jiné zákazy mě nikdy nedovedly k cíli.

Najednou jsem nemyslela na nic jiného než na jídlo. Hlavou se mi honily chutě na makové koláče, cukr, čokoládu, dezerty, brambůrky, tučné, klobásy, salámy. Kolem ledničky jsem neodkázala projít bez povšimnutí. Dráždila mě. Toužila jsem po něm a přitom se ho bála.

Ale proč najednou? Proč tak naléhavě?

Hrozivé zaklínadlo jménem restrikce

Každá z těch diet byla vystavěná na stejném principu. V něčem se omezit. Něco přísně vynechat. Něco nesmět. Najednou se úplně běžná věc dostala do kategorie zakázaného ovoce. Ovšem takové omezení, co se výběru a skladby potravin týče, najednou v celém těle, ale především v mojí mysli vyvolalo napětí, stres a nutkání. Nutkání se zákazem zabývat a opakovaně jej. O to náročnější to bylo, pokud se jednalo o potraviny, které mi chutnaly a kterými jsem uklidňovala pocuchané nervy.

Nesmět se pro mě stalo synonymem slova toužit. Čím víc jsem chtěla dodržovat stravovací plán, tím víc jsem měla chuť na zakázané dobroty. Krom toho, že mi myšlenky na ně vířily hlavou, měla jsem zároveň neuvěřitelné výčitky. To, co bych si měla něco odpírat mne přímo magneticky přitahovalo a drásalo zároveň.

Jak fungují ty nejsilnější emoce při dietách

Není silnějších emocí než lásky, vášně a touhy. Ovšem v době, kdy jsem k sobě neměla ještě vyřešený vztah a chtěla jsem svou osobnost a své bytí definovat na základě toho, jak vypadám, touha a vášeň dokázala převážit nad skutečnou láskou a sebepřijetím. Emoce polarizují mysl, ladí ji.

A tak, když láska k sobě a laskavost nejsou v rovnováze s touhou, vzniká ideální podhoubí pro rozpor a selhání. Místo toho, co jsem pro sebe chtěla činit dobrého, jsem se soustředila na restrikci, něco, co mi způsobovalo fyzické i psychické nepohodlí. Mentální i emocionální energie jsem namířila špatným směrem. Vznikl z ní obrovský stres a přetlak. A mysl byla zaměstnaná nikoli tím obrázkem pozitivní změny, ale strachem, abych neporušila zákaz. A pocitem provinění, když jsem porušila pravidla. Velmi vyčerpávající rozpoložení.

Kam vede stres: režim ohrožení zapnut

Ženský hormonální systém je mimořádně vnímavý vůči působení stresu. Je křehký. Když změna životního stylu nebo stravování vyvolává koloběh touhy, chutí, výčitek a stresu, je zaděláno na problém. Permanentní stres způsobí, že se tělo i mysl začnou nakonec cítit v ohrožení, což vyvolává ještě větší stres.

Vzniká začarovaný kruh. Jenže ženské tělo v režimu ohrožení není schopné hubnout, využívat tuk coby zdroj a vyrovnávat se se zátěží nebo korigovat hormonální nerovnováhu. A hormonální horská dráha je na světě. Místo hubnutí v tom drsném režimu zkrátka ukládáš. Když jsi v ohrožení, akumuluješ. Tvoje tělo je prostě ve stavu nouze a dostává pokyn: Jsem v úzkých, musím si zajistit přežití, pro jistotu si energii uložím. Už jsem ve špatných časech, ale krize se může ještě prohloubit.  Přetlak se vždycky projeví hromaděním a městnáním. To je psychosomatický zákon. 

Místo, aby žila jako žena, která je hormonálně nesmírně zranitelná, v módu klidu a bezpečí, dostávala jsem se do spirály ohrožení. Stres je pro mě ten největší zabiják pohody, spokojenosti i hormonální rovnováhy.

Na čem stavět při PCOS

Je to něco, co ženám s PCOS nikdo neříká. Žádný odborník, s nímž vchází do kontaktu v první linii. A je to velmi smutná skutečnost. Kilogramy jsou samozřejmě faktor, který může přinést rizika, ale stres je rizikem mnohem větším. Takže nejprve by bylo potřeba změnit perspektivu. Neptat se nejdříve na kilogramy a nevytvářet nátlak na hubnutí, ale ptát se na psychickou pohodu žen a jejich zázemí. Cítí se v životě bezpečně, šťastně a spokojeně? Co jim ke štěstí a pocitu klidu a uvolnění schází?

Dovolit si uvolnění

Prvním krokem k pozitivní změně není zdaleka jen změna stravovacích návyků. Je to redukce stresu a pocitu ohrožení. Žena s PCOS, jsem toho živoucím důkazem, potřebuje ze všeho nejvíc bezpečné zázemí sama v sobě i ve svém bezprostředním okolí. Potřebuje svoje tělo i psychiku nejprve uklidnit. Potřebuje víc než kdo jiný odpočívat a odpočinek si nevyčítat. Jakmile přichází klid, tělo je schopné se regenerovat naplno. A v tu chvíli je schopné i začít rozpouštět tuk.

Ženy s PCOS potřebují větší podporu. Od sebe i od okolí. Potřebují vědět, že se mohou o lidi kolem sebe opřít a s důvěrou se na ně obrátit. Potřebují vědět, že je lidé přijímají kvůli tomu, jaké jsou osobnosti.  Já tohle začala plně chápat až po 13 letech od diagnózy. Je to totiž velmi osvobozující.

Když by sis z článku měla odnést jedinou věc, jak s PCOS pracovat

Zdraví v případě žen s PCOS nezačíná dietami ani potravinami. Začíná klidem, který je pro zotavení s stabilizaci hormonů to nejdůležitější. Přestaň se svým tělem bojovat, začni mu naslouchat. PCOS je volání o pomoc, o lepší vztah k sobě.

Chceš podobné články, postřehy a inspiraci? Sleduj mě na Instagramu a nezapomeň pravidelně mrknout na blog!