Krásný den, milí čtenáři,
slíbila jsem vám více článků ze života. Jeden z nich bych ráda věnovala květinám. Možná jste už zahlédli někde na Instagramu příspěvek, kterým jsem se veřejně přiznávala k jedné zásadní věci. Ráda zahradničím, i když se to v mé generaci, tedy mezi milieniály úplně nenosí. Ale kromě toho miluji také květinový design.
Obdivovala jsem je už jako malá holka
Už jako malá holka jsem milovala ty dny, kdy jsem mohla vyklouznout od učení na zahradu nebo louku, na procházku, kamkoli do přírody. Ne proto, že bych se snad chtěla zbavit učení. Těšila jsem se z pestrosti flóry. To mi zůstalo. Musela jsem zevrubně prozkoumat každou rostlinu, každý list a i kvítek. Zvláště důsledná jsem přitom byla u rostlin léčivých. U babičky na zahradě jsem nejvíc obdivovala silnou vojtěšku s ametystově fialovými květy. Nemohla jsem nikdy nos odtrhnout od lip, které kvetou u potoka nebo v naší ulici. Na zahradě v Praze stále obdivuji už od svých dětských let přenádherný kontryhel s jeho sametovými lístky. A nesmím zapomenout ani na jetel nebo fialky.
Když mi pod rukama kvete svět
Asi v osmé třídě na základní škole jsem naše poprosila, jestli bych si na zahradě mohla udělat záhonek s bylinkami. Dostala jsem zelenou a během týdne jsem se obklopila prvními zástupci bylinné říše. Začala jsem skromně – meduňky, máta, mateřídouška, tymián, šalvěj, saturejka. Netrvalo to dlouho a zahrádku jsem postupně začala zaplavovat dalšími a dalšímu druhy, až se do toho pustila společně celá rodina. Dneska už na zahrádce hýčkáme orlíčky, kosatce, hyacinty, růže, listopadky, podzimní astřičky, vlčí bob, tulipány, narcisy, chrpy a mnoho dalších květin. Je pravdou, že horka posledních let jim dávají pěkně zabrat, ale z jejich krásy se těším celoročně. Navíc většinu z nich si mohu ze zahrádky přenést i do bytu, kde mne hřejí u srdce jako memento našeho zahradního království.
Krása v každičkém detailu – od listu k okvětnímu plátku
Jsem duše kreativní a když začínají kvést naše zahradní poklady, přichází pro mne ten správný čas tvořit. Příroda vždycky nabídne přesně to, co k sobě ladí. Otevírá oči, abychom se nebáli kombinovat obyčejné a profánní, jako jsou nejrůznější plané trávy, s honosnými a pyšnými květenstvími hyacintů nebo kosatců. Když viji kytici, dělá mi radost, že mezi různými prvky mohu nastolit harmonii neočekávaným a někdy až provokativním způsobem. Užívám si, že mi příroda poskytla všechny ty barvy, vůně, tvary a textury. Zkoumám detaily. Třeba zrovna rozkošná krajková vyústění kvítků modřence. Ta dokonalost, s níž si rostliny počínají, je poučná a inspirativní.
Čerstvé dary ze zahrady
Vycházím na zahradu a těším se, jakou parádu si dám do vázy. Obcházím v tichém meditativním klidu záhony. Naslouchám větru, který si pohrává s korunami stromů a koketuje s květy třešní. Naslouchám trylkování malých pěvců. Zahlédnu, jak se rosa líně povaluje na listech hosty. Třpytí se tam jako drahokam. V hlavě mám obrysy. Srdce mi nadšeně tluče. Blížím se k mému milovanému vlčímu bobu. Odstřihnu jeden stonek, abych rostlinku příliš nepoškodila a ona mohla dále prosperovat. To samé zopakuji s dalšími příslušníky flóry. Pivoňkami, tulipány, funkiemi, zvonky, panašovanou ostřicí, kozí nohou, trávami, šalvějí, snědky, pivoňkovými listy či vratičem.
Květinové Universum před sebou
Všechny květy si rozložím před sebe a ve svitu paprsků zlatavého nesmělého dopoledního slunka jeden druh skládám k druhému, dokud nevznikne mezi každičkým prvkem kytice láskyplný vztah, dokud nezačne celé dílo žít. Nejprve tulipány, k nim poté šeříky, několik snítek trávy. Temně fialová, levandulová a růžová. Se zelenou nelze udělat chybu. Jakmile zadrnkají barvy, vůně a tvary na strunky mé duše, a ta se rozezní v radostný smích, uvila jsem kytici přesně podle mé nátury. Kytici, která mě těší na pohled, na duši a dvojnásob proto, že jsem pomohla všechny ty půvabné rostlinky vypěstovat. Těším se. Těším se, že mi taková kytice bude činit každý z následujících dnů příjemnější, krásnější, živější.
Jenže co v zimě?
Čas od času zavítám do našeho květinářství, kde mají krásné a čerstvé řezané květiny celý rok. Ráda tam vyberu růže, japonské růže, alstromérie, eryngium, Tuberózu, mimózu nebo pryskyřníky. Jako doplněk se vždy osvědčí nevěstin závoj, janovec a jiné. Protože zelenému nikdy neodolám, sahám po větvičkách pistácie, drobnolistém eukalyptu, filodendronu, kapradí, monsteře a travinách. Je to relativně nákladné, já vím, a tak si takovou radost udělám jednou za 14 dní. Následující postup skládání, ladění a vytváření je ale úplně stejný, jako když si natrhám kytičky na zahradě nebo ve volné přírodě. Mimo ohrožených a chráněných druhů samozřejmě.
S květinami se koncentruji, abych si odpočinula
Vázání kytic si ode mně vždy vyžaduje stoprocentní pozornost. A já zrovna této aktivitě opravdu ráda a bez zbytečných vytáček věnují celé svoje bytí tady a teď. Když se oddávám této kratochvíli, jsem plně ponořená do toho, co dělám, sleduji s maximálním nasazením nejen designovou ideu a její realizaci, ale vychutnávám si také všechny ty doteky, které nejsou nepodobné prstokladu klavírního mistra. Problémy vnějšího světa a obyčejného života jsou pro mne v tu chvíli úplně mimo moje universum. Tvoření je zcela odsune z mého zorného pole. Po 20 až 30 minutách jsem již hotová se svým floristickým plánem (který se velmi často rodí a přepisuje za pochodu) a během tak krátké chvíle si při této činnosti odpočinu stejně jako během hodinové lekce jógy nebo půlhodinky meditačních cvičení. Je to občerstvení pro můj mozek i pro mou duši. Připadám si jako člověk, který v poušti nalezl oázu a směl se bezpečně osvěžit.
Malé zastavení bez televize
Když už je kytice ve váze součástí našeho domova, pokaždé, když kolem ní projdu zastavím se a chviličku se kochám pohledem na to, co stvořila příroda a to, co jsem zároveň tak trochu stvořila já sama, opět se soustředím na všechny ty barevné odstíny, detaily, kresbu květů a listů. Odpoutám se od běžných každodenních záležitostí a relaxuji. Uvolním svou mysl a prostě jsem. Nabírám energii. Po minutě, po pěti minutách. A pak se s čistou hlavou vrhnu do dalších výzev dne. Květina je mé zastavení v hektické každodennosti. Zastavení, které mne neomezuje a naopak mi dává další možnosti, jak sama rozkvést.
Čím je pro mne tedy vlastnoručně uvázaná kytice?
Je to pro mne příležitost vychutnat si, co jsem pod svýma rukama vypěstovala. Je to příležitost tvořit v jiné než profesní dimenzi. Mám čas se zastavit a vychutnat si to, že jsem tady a teď. Učím se plně se zkoncentrovat a se starostmi si tak chvilku nelámat hlavu. Učím se užívat si čas jen pro sebe bez výčitek. Vážím si u toho přírody. Těším se z estetického zážitku, harmonie a pestrosti. Mohu dát průchod fantazii. A v neposlední řadě mohu udělat radost nejen sobě, ale také svým blízkým! Květina navíc zútulní každé prostředí a učiní ho živějším.
Jak to máte s květinami vy? Baví vás flower design? Kupujete kytice, nebo si je rádi vážete sami?
Těším se na všechny vaše zprávy a komentáře.
Mějte se krásně!
