Krásný den, milí čtenáři,
máme tu další, a poslední měsíc s Pežotkem 208. Za pár dní ho vracím. A že se mi nechce. Nacestovali jsme se hodně. Před pár dny jsem to počítala. Co měsíc, to tisíc kilometrů. Cesty všední, ale i výlety a radosti v kruhu přátel. V srpnu jsem si vybírala ještě nějaké volno. A tak jsme si užili to nejlepší ze Středočeského kraje. Mrkněme spolu, kam se vypravit.
Filmovými tvůrci zbožňovaný zámek Kačina
Dokud jsem v létě nejela pracovně s GERnétic natáčet podcast do Přelouče, Kačinu jsem nikdy při cestování nemíjela. Ale i letmý pohled stačil na to, abych věděla, že se sem musím podívat. Kačina je totiž dokonalé dílo empíru. Elegance odtud vyzařuje z každého centimetru čtverečního. A tak jsme se s Alešem první den naší dovolené vydali zrovna sem. Byla to dobrá volba, přálo nám počasí a světlo. Zámek byl budován v letech 1802-1822 nejvyšším purkrabím Království českého hrabětem Janem Rudolfem Chotkem z Chotkova. Svého času byl i správcem kasy monarchie, a tak si mohl takový luxus dovolit. Nicméně dnešní tvář dostával zámek postupně. Abyste se o jeho historii dozvěděli více, rozhodně doporučuji prohlídku. Vybrat si můžete z několika okruhů. My zvolily zahrady s konírnou a zázemím pro služebnictvo a knihovnu, divadlo a nedostavěnou kapli. Rádi bychom příště absolvovali také 13 Chotkovských komnat.
Čelní pohled na Kačinu.
Rozhodně má smysl se sem vypravit i během podzimu. V rozlehlém zámeckém parku rostou nádherné statné stromy a je zde řada zákoutí, která ve vás vzbudí zvláštní pocit. Jako by se kolem rozprostírala magie, stačí si přát a vaše přání se zhmotní. Typické pro zdejší lokalitu (od Svatého Mikuláše až po Nové Dvory) je hojné využívání kaštanů, které tvoří aleje. A to ve vás také zanechá hluboký vizuální otisk. Takže už během naší návštěvy na nás začalo dýchat babí léto. Na zámku bude během podzimu opravdu zajímavý program, my bychom rádi viděli Koně na Kačině.
A mimochodem, pokud chcete Kačinu okouknout na satelitních stanicích, tak si počkejte například na film Z pekla nebo Oslo. Oslo jsme viděli nedávno a je to vážně skvěle natočený snímek z produkce HBO. Právě filmovému umění a roli zámku v něm se věnuje jedna celá expozice.
Mám taky dobrou zprávu pro bezlepkáře. Zdejší zámecká cukrárna vás zachrání. Mně zachránila mandlovým dortem. Je dost těžké se tady někde v okolí nabaštit bez pšenice. Nejbližší podnik, který vám vyhoví, je v Kutné Hoře.
Půvabný Mělník
Další místo, kam jsme se s Pežotkem vypravili, byl Mělník. Máme ho moc rádi, je to město, které pulzuje svým vlastním žoviálním klidem. Máte tady pocit, že jste na prázdninách a ne tak docela v Evropě. Nevím proč, ale já se to vždy cítím tak trochu jako v Kolíně nad Rýnem. Kompaktní historické centrum s jasným podpisem gotického slohu se tyčí na vyvýšenině nad Labem. Nepleťte si plavební kanál, který je centru blíže a máte ho přímo na očích, s Vltavou. Svahy jsou porostlé révou, která jen v paprscích slunce čeká na to, až bude moci vydat vinařům své bohatství hroznů. Mělnické vína mají jiných charakter než ta z vinařských oblastí jihu Moravy. Jsou zemitější, tvrdší, zasmušilejší. Ale mají rozhodně své kouzlo. Nicméně jako řidič jsem tento mok oželela. Příště, až se sem vydáme na delší dobu a bude to i s přespáním, rozhodně degustací nepohrdnu.
Ve městě je poměrně dramatická situace s parkováním. Na hlavních parkovacích plochách je obvykle 15 minut bezplatných a každá hodina pak za 100 Kč. Proto jsme využili raději Parkoviště Nad Soutokem (ulice K Mostu). Věděli jsme, že se tu zdržíme přibližně půl den. Prošli jsme se po náměstí s půvabnou kašnou a radnicí. Zamířili jsme k mělnickému zámku. Zde jsme obdivovali exteriéry a trochu nás mrzí, že jsme prošvihli letní kulturní program.
Nakoukli jsme do Kostela sv. Petra a Pavla, ale kostnici jsme vynechali. Zajímavá je také zastávka u Kostela sv. Ludmily a přilehlá dřevěná zvonička. Nejvíc ze všeho nás ale oslovily měšťanské domy, ulice Na Vyhlídce (v ní leží vila Karola) a Vinohrady Karla IV. Architektura v Mělníce je opravdu krásná. Jediné, co jsme vynechali, a to je opravdu smůla, je zámeček Neuberg. Horko se už nedalo vydržet, byl nutný úprk k vodě…
Kde v mělníce potěšit mlsné
Bylo by asi vhod, dát vám tipy, kde se v klidu a dobře občerstvit. Naobědvali jsme se, což vám vřele doporučuji, v Restauraci Na hradbách. Šéfkuchař se vytáhl. Krémová polévka byla skvěle doladěná a telecí se jen rozplývalo na patře. Nicméně co jsem viděla grilovaný kozí sýr na salátku z rukoly a červené řepy, byl by také stál za hřích. Zákusek v podobě zmrzliny jsme si dopřáli v kavárně Café Art. Byla výborná. Oba podniky bezlepkově zaválely. Na rozdíl od těch přímo v zámeckém areálu.
Báječné osvěžení: bývalá pískovna
A kam, že jsme se to vyrazili smočit? Je to od Mělníka co by kamenem dohodil. V Dolních Břekovicích je komplex vodních ploch pojmenovaný Baraba. Jedná se o někdejší pískovnu. Voda je tu poměrně čistá, ale komerční zázemí jako třeba v Konětopech nečekejte. Najdete tu plácky s trávou i s pískem, vstup do vody je někde docela pozvolný, jinde prudší. Protože v okolí není vzrostlý les, ale mladé borovicové porosty, tipovala bych z rekultivace, na vodní plochu praží sluníčko celý den a voda mívá příjemnou teplotu.
Na trase směrem od Dolních Břekovic zpět k Mělníku, pokud byste jeli do Vraňan po staré cestě, minete obec Hořín se stejnojmenným zámkem a zámeckým parkem. Přiznám se, mít neomezený rozpočet, dokážu si představit, že bych se tu jednoho dne zabydlela. Park je na rozdíl od do rokokového stylu upravené stavby volně přístupný.
Prachovské skály svět sám pro sebe
Třetím srpnovým výletem byl nejnáročnější výšlap letošního roku. Pěkně jsme se u něj zapotili. Bylo nám velkým poučením, že do Prachovek jedině mimo hlavní turistickou sezónu. Za prvé kvůli horku. Za druhé kvůli množství lidí. Prachovky přetékaly v drobnými permoníky z lidské říše, kteří přišli na čumendu, chtěli poznat něco z přírody a udělat si pár cool fotek. Ani na jižní Moravě jsme tolik turistů nezaznamenali.
Pominu-li právě horko, protože s množstvím lidí se vyrovnat dokážeme, tak se jedná o opravdu půvabnou lokalitu. Když jsme Pežotkem přijížděli, vůbec jsme nepočítali s tím, že budou skaliska tak důkladně schovaná v údolíčku, jako by prorůstaly kopcem, který je vlastně zakrývá a schovává cestovatelům z dohledu. Parkování je tu v pohodě. Stálo náš tuším do 120 Kč. Během hlavní sezóny to máte i s personálem, který vás odnaviguje. Ale předem vás varuju před jedním. Při vstupu je několik podniků, které by bezlepkářům dobře neudělali, proto radši vyladěnou svačinu s sebou do batohu. Nicméně jinak je zázemí příjemné. Skály leží na soukromém pozemku a vstup je zpoplatněn stovkou pro dospělce.
Je to krajina pískovce vyřezaného nejrůznějšími přírodními vlivy do roztodivných tvarů. Skály se kolem vás při průchodu stezkami impozantně tyčí a rozevírají, smršťují, až máte pocit, jestli vás neobejmou tak těsně, že se stanete jednou jejich součástí. A pak vystoupáte na některou z vyhlídek a najednou se téměř můžete dotknout nebeského blankytu. My měli to štěstí, že během průchodu jsme z různých míst sledovali také let kluzákem. Přestože výšky nejsou nic pro mě, ten, kdo v kluzáku seděl, musel mít nádherný výhled, a hezky jsem mu záviděla. 🙂
Kde potěšit bezlepkářovo bříško
Když jsme asi po třech hodinách (no, tak tu hodinku jsme nabrali při tom, když jsem dávala zabrat foťáku) vylezli z kamenného bludiště (šli jsme po velkém okruhu, má asi 3,5 km; k dispozici je ale také trasa pro kočárky a pro ty, kteří si chtějí průchod zkrátit), rozhodli jsme se, že musíme najít nějaké místo, kde poobědváme. Podařilo se. Restaurace Park hotelu Skalní město. Jistota je panenka s grilovanou zeleninou, kdy vám šťávu zahustí jen solamylem, ne moukou. Muž neodolal a slupnul ještě k tomu pohár jak pro slona. Tady na hostech vážně nešetří. A jídlo tu vážně dobře chutná.
Koupačka v Oborském rybníce
Po nutné zastávce, abychom mohli pokračovat dál (hladová neřídím, není se mnou pak příjemně), jsme se vypravili k Oborskému rybníku, abychom se ochladili. Tak předně, je to kemp se vším všudy. A je vyhledávaný tuzemskými i zahraničními turisty. Byla tu hlava na hlavě. Máte dojem, jako byste vstoupili tak trochu do retro říše na pomezí devadesátek a osmdesátek. Na toaletách jsme přehodili uniformu a navlékli se do plavek. Těla odvláčeli na zdejší moc pěknou písečnou pláž. Bylo dost těžké najít místo na ručník. A já to chápu, kdo může, řádí u vody.
Vodní plocha je obklopená pěkným lesem. Kámen úrazu je vlastní voda. Dovolím si tvrdit, že do června dobrá. Ale horké letní dny jí daly zabrat. Už nebyla moc čerstvá, přiměřeně voňavá ani průzračná. Měla okrový odstín. Ale když už jsme tu byli, tak jsme to prostě museli zkusit. Mělčina se táhne dlouho, plave se tu pěkně. A na břehu jsou sprchy, kterými pro jistotu ten vodní květ trochu smyjete. Když to popisuju, asi si říkáte, co je to za hrůzu. Není. Už jsem se koupala v horším. Pokud nejste vyloženě senzitivní, dáte to.
Domácí klid a pohoda, sem tam voda nejen z nebe
Klidné koupaliště za Prahou
Další části měsíce byli plus mínus vlastně stereotypní. Práce, práce, práce. A když to šlo, tak jsme se potom vždy vypravili k vodě. Objevili jsme nově koupaliště v Úvalech. Nově zrekonstruovaný areál leží kousek za východní hranicí hlavního města. Nabídne velký bazén pro zdatné plavce, menší pro děti a brouzdaliště pro nejmenší. Je tu čisto, voňavo. Moc se mi líbí přírodní kulisy, které koupaliště obklopují. Je to plácek obklopený skoro lesním porostem. Později odpoledne, tak od šesté už se sluníčko bude schovávat za stromy, ale jinak sem krásně praží.
V areálu najdete občerstvení (jen ne bez lepku) a bar, kde míchají moc dobré nealko mojito. Pro milovníky alko doporučuji drinky s ginem. Třeba to ještě v září stihnete. Protože jsem byla vždycky řidič, tak jsem alko neochutnávala, ale muž si ho pochvaloval. A pozor na parkování! V Horově ulici je zónová značka, parkovat zde smí jen rezidenti. Parkoviště pro návštěvníky koupaliště najdete na louce při křižovatce Jirenské a Muchovy ulice. Na celý den je to tuším za 50 Kč a parkovné platíte u kasy. Pokud bydlíte v okolí, oceníte, že se na koupaliště dostanete i na kole.
Pracovní cesta za tradičními českými šperky
Během měsíce jsem s naší šéfredaktorkou vyrazila do Turnova, kde se nachází proslulé družstvo umělecké výroby Granát Turnov. To stojí za výrobou ikonických kousků osazených českými granáty. Tyto unikátní kameny těží (a po těžbě se vždy věnují důkladné rekultivaci pozemků), ale také je brousí, tromlují (ohlazení do vysokého lesku bez facetování, tedy vybrušování plošek), navrhují šperky a sami, bez zprostředkování třetími stranami, je vyrábí. Mají také po celé zemi několik klenotnických butiků, spolupracují s některými zlatnictvími. Jsem na tento poklad naší domácí produkce opravdu hrdá. Ovládají totiž techniky moderní i historické, šperky jsou opravdu krásné a originální. Ve zlatě (obvykle 14 karátů), ve stříbře o ryzosti 925/1000 nebo v pozlaceném stříbře. Dokáží si skvěle poradit s opravou klenotů i pokladů historické hodnoty.
Ten vpravo dole, to je motýlek, po němž moje srdce touží. 🙂
Úkolem naší návštěvy bylo udělat rozhovor s panem předsedou, zjistit, jaké jsou trendy v oblasti zakázkové výroby především pak investičních šperků. Povídání to bylo opravdu zajímavé, fotografování také. Měly jsme možnost vidět skvosty tuzemské šperkařské výroby, důkazy řemeslného umu i uměleckého ducha. Taková práce mě moc těší a jsem moc ráda, že jsem vás mohla vzít s sebou. A jako správná straka jsem si zde našla vánoční dárky na další 4 roky: brož ve tvaru motýla, set náušnic a prstenu (a když bohové dají, tak i náhrdelníku). Prsten už mám v rezervaci a mám sto padesát chutí vypravit tam muže hned první víkend v září.
Země živitelka a zamyšlení nad tím, jak bude vypadat krajina
Týden na to mě čekala pracovní cesta na největší agrosalon u nás. Země živitelka je každoročně pořádána (nevím, jak za covidu) v závěru srpna na výstavišti v Českých Budějovicích. Proč mě zajímá zemědělství? Kvůli práci? Hlavně proto, že zemědělská produkce je dost klíčovým zdrojem surovin pro kosmetickou výrobu. Petrochemii už v tomto smyslu odzvonilo, alespoň u většiny výrobků, které na mém toaletním stolku a v koupelně najdete. Naopak roste význam ekologického zemědělství co by zdroje surovin pro získávání aktivních látek, od výtažků přes fermenty apod.
Nejvíc času jsem strávila v Pavilonu T 2, kde se prezentovali tuzemské výzkumné ústavy. Ty řeší třeba problémy s erozí na kukuřičných polích, úbytek opylovačů, šlechtitelské otázky, které mohou pomoci vyvinout odrůdy plodin, které efektivněji dokáží zpracovat vzdušný dusík (jedná se typicky o jetel a další příslušníky bobovitých). Těch otázek, na které svou aktivitou odpovídají, jsou mraky. A mimochodem, víte, že kukuřice je jedním z největších zdrojů například xylitolu, který je považován za zvlhčující a zlepšující složku kosmetiky? Nebo také alkoholů, některých povrchově aktivních látek a podobně?
Když se budeme dobře starat o krajinu a v zemědělství se budou zavádět inovativní postupy, které sníží nároky na chemickou ochranu rostlin ve prospěch těch fyzických, zlepší schopnost půdy udržet si vláhu a snížit nutnost používání anorganických hnojiv i krajině by se mohlo začít blýskat na lepší časy.
Rodinnou grilovačku nikdy neodmítnu
Jak se nám pomalinku ale jistě o slovo hlásí podzim, máme s rodinou chuť si užít poslední příjemné dny, kdy sluníčko ještě sytě hřeje a člověk má chuť užívat si pořád kratochvílí léta. A tak, i v závěru měsíce jsme si trošku po práci na zahrádce, zavařování a zušlechťování dopřáli. Nevím, jak vy, ale pro mě je grilovačka v závěru léta určitou nostalgií. Mísí se ve mně příjemné pocity s troškou stesku po letní bezstarostnosti. Ale podzim mě zrovna tak baví. Když je pěkný, barevný, dokonce i ten mlžný.
Malý tip: vynikající maso a uzeniny jsem objevila na Pardubicku. Řeznictví s tradicí 30 let Francouz má sortiment vážně vysoké kvality.
Trošku jsem pekla. Francouzská galetka, recept bude.
A to je ze srpna vše. Naše pouť s Pežotkem se blíží ke konci. A mně je to hrozně líto, protože jsme se s 208 vážně skamarádily. Budu moc ráda, když mi napíšete, jak se vám celá série „Můj měsíc s 208“ líbila, a to ať už tady, nebo na IG. Na září však už také spřádám nějaké plány, doufám, že se vám budou líbit.
Mějte se krásně a budu se na vás těšit u dalšího článku!
* Článek vznikl ve spolupráci s P Automobil Import, který zastupuje značku Peugeot na českém trhu.
