Krásný den, milí čtenáři,
během posvátečního pátku se nám se Starou blogerkou podařilo téměř nemožné. Konečně jsem společně vyrazily na výlet! A hned to byla rozlučka s Pežotkem. Dovezl nás do malebného komplexu Na Kmíně. A vy se teď společně s námi podíváte nejen na toto krásné místo s přenádhernou výsadbou i dobrou gastronomií, ale i do nedalekého ráje, který je od září do začátku listopadu zasvěcený dýním. Zkrátka nám 208 přichystala báječný program!
Naše výlety jsou pekelně komplikované
Naše blogerské duo rádo tráví čas spolu, to už jste si určitě všimli. Ale jestli nám něco dělá vážné obtíže, je to umění sladit diáře na nějaký delší výlet. Teď se nám to povedlo, dokonce i díky příjezdu širší rodiny s nejčerstvějším sedmiměsíčním přírůstkem. Obě skupiny si vytvořily plány, které spolu perfektně ladily.
Jak už jsme předestřely v podcastu O Radosti, jestli nás něco baví, tak jezdit za kytkami. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. A nakonec jsme to musely vzít i přes zahradnictví. Standardem bývá spěch, rychle, hop, šup. Ne poklus, rovnou galop. Tentokrát to bylo jinak.
Tentokrát poklid, líné courání a možnost dovolit si čas na hodinkách nesledovat. A jak je osvobozující dělat si radost bez onoho otravného tikání v zádech!
Proč zrovna Na Kmíně?
Protože v květnu, když jsem měla možnost pro redakci Fresh Time otestovat Peugeot 308, jsme zajeli fotit čirou náhodou právě do Obříství. Tam se celý areál Na Kmíně nalézá. Bylo tu krásně a já si pohrávala s myšlenkou, že se sem ještě budu muset vydat. Měsíc na to, v červnu, Stará blogerka jako zástupce mediálního světa, měla možnost navštívit komplex Na Kmíně. A okamžitě ji okouzlil. Já jej zatím sledovala zpovzdálí Instagramu a pamatovala si, že jsme kolem krásné stavby volající k zastavení už projížděli. A to jsem z ní neviděla ani desetinu!
Když Stará blogerka dorazila ze středočeské vísky, navrhla, že právě sem bychom měly vyrazit na dámský dýchánek jako #generace208. Vtáhla mne do vyprávění o Penzionu Na Kmíně. Jakmile zazněla slovní spojení jako rozkvetlé růže, zahrada jako ze žurnálu, renovace prvorepublikového zemědělského dvora s pestrou historií, chtěla jsem to místo také poznat.
Jedna věc je „listovat si” sociálními sítěmi, ale génius loci se nejlépe vychutnává v samém středu dění. Plán byl jasný.
Citlivý přístup k tradici
Jakmile jsme do dvora vjely, zmocnil se nás úžas, kterého se ve spojení s oázou radosti Na Kmíně už asi nezbavíme. Člověk by si mohl možná říct, že toho tady ještě zbývá k opravě hodně… Jenže to by byl jeden, a neúplný pohled na věc! Před námi se rozprostíralo dílo, jehož se dotkla lidská ruka s citem, pokorou a laskavostí. Jinak si totiž tu krásu, z níž prýští sluneční radostná energie, nedovedeme vysvětlit.
Renovace promyšlená do každého detailu je pro nás zdroj poučení a inspirace, jak budeme jednou zacházet s „Malým Toskánskem” u nás na zahradě. Tak se totiž říká menší hospodářské budově, která na pozemku stojí. A práce na ní je. Konec konců, na zahradě se toho vždycky děje spousta a nikdy člověk nemá hotovo. Je to nekončící proces plný malých krůčků, které vedou třeba k bohaté sklizni hrušek, z nichž se pak udělá koláč, na němž si pochutnáte s přáteli.
A kdo dělal ty zahrady?
Ještě víc než samotná architektura nám v mysli uvízlo spojení stavebních prvků s těmi zahradními, především s bohatou výsadbou, která připomíná trochu anglický a trochu francouzský venkov. Třeba Bistro Na Kmíně má překrásnou terásku, která vede do tmavého koutku. Ten je pojatý jako stinná anglická zahrada. Po obvodu jej krášlí bohyšky, plicníky, hortenzie a další půvabné rostliny, které snesou i menší přísun slunečního záření. Uprostřed heboučký trávníček, který jen zve k tomu, aby jej člověk pošimral rukou nebo bosou nohou. Vypadá totiž jako zelenkavý plyš.
Před Penzionem Na Kmíně jsou zase záhony trvalek, které milují slunce a jsou zdobné především květem. Třapatky, rudbekie, středomořská vegetace a přenádherné růže. Zahradu oddělující parkoviště a Penzion pokrývají stovky drobných růžových kvítků odrůd, které dávají přednost svou krásu ukazovat více při zemi, i těch vznešených plnokvětých růží, jež připomínají staré francouzské variety. A některé tak i dokonce voní!
Prostranství před stodolou, kde se zrovna loučili svatebčané s posledními hosty, je poseté nesmělým stínem mladičkých platanů a místy k odpočinku a posezení. Každičký kousek prostoru, snad i parkovací stání, tu má duši. To je něco pro nás!
Fascinuje nás stejnou měrou příběh zdejších záhonů a zahradních prvků. Za ně patří poklona paní majitelce Denise Kubálkové a jejímu týmu. Žádná renomovaná společnost zabývající se zahradní architekturou, ale vnímaví lidé s dobrým okem. Inspiraci objevovala Denisa Kubálková v průběhu času porůznu. V literatuře, zahradnictvích, parkových výsadbách, v televizi, ve světě. Nabyté znalosti tým vkusně a umě aplikoval.
Ve Středních Čechách vzniklo místo, kam se pojedeme rády kochat znovu a znovu, kam se budeme rády vracet. A pokud vše půjde dobře, třeba sem vyrazíme i na holčičí víkend. V Penzionu Na Kmíně mají krásné ubytování a sál na cvičení jógy přímo zve k Pozdravu Slunci i Pozdravu Měsíci, meditaci i dlouhému dechovému cvičení. A pokud nám s Alešem nevyjdou plány na veselku v zahraničí, kdo ví… Tady by to byl ale rozhodně hezký start do manželského života.
Kmínová polévka, jakou jste nejedli
Na Kmíně se to tady nejmenuje pro nic za nic. Kmín kdysi předkové paní majitelky pěstovali. Přesto je právě toto nenápadné koření, kterého si na mezi sotva všimnete, inspirací pro velkou škálu zde podávaných pokrmů. A jestli nám něco utkvělo, tak rozhodně kmínová polévka s drožďovými knedlíčky. Je to delikatesa, tak ji určitě vyzkoušejte!
Nikdy nepřestat snít
V životě se řídíme pravidlem:
Jak kvalitní energii něčemu vtisknete, tak se vám vrátí.
Je to věčný vesmírný koloběh. Proto, i když se rozplýváme nad materiální krásou Penzionu Na Kmíně, to nejkouzelnější zdejší fluidum je energie, již lidé tomuto místu věnovali. Kousek této energie může pocítit každý, kdo sem vstoupí. To mám bylo se starou blogerkou jasné, jen jsme sem vjížděly.
Taktová energie patří těm nejniternějším snům, za něž člověk dýchá. Nejen pro sebe, ale také pro druhé. Přesně takovou energií je prostoupen celý areál Na Kmíně. Pohodou, radostí, smíchem. Uvolnění se tady se štěstím drží za ruce, zdraví a na hruď přivíjí všechny, kteří se rozhodnou sem zabloudit. Jakmile to člověk „navnímá“, má chuť se pustit do všech svých snů, i kdyby byly zastrčené hluboko v šuplíku duše. Protože právě snům obyčejně dokážeme dát tu nejsrdnatější podstatu našeho bytí. A ono se to člověku vrací. Má radost z toho, co dělá, těší ho, že dobrá energie si přitahuje další dobro, které se zhmotňuje a nabývá na obrysech.
Pro naše blogerské duo tak byla tato návštěva sladkým popíchnutím vonícím po růžích, abychom nikdy nepřestaly snít a ty sny si hýčkat. A o to jsme vděčnější, že si prostřednictvím řádek, které právě čtete, některé sny plnit můžeme a posílat tak trochu radosti a potěšení do světa.
A teď ten slíbený dýňový přídavek
Obříství není zase tak daleko od rodinné farmy Hančových ve Vraňanech. Jak asi víte, Halloween nebo jinak též Samhain patří mezi naše oblíbené anglosaské svátky. Je mi asi o něco bližší než tradice našich dušiček. Hlavně proto, že jde na úctu k předkům trochu víc zvesela. A ke správné oslavě patří v tomto případě i roztodivně vydlabané dýně, lucerny a strašidelné kulisy nebo alespoň příběhy.
Ve Vraňanech jsem si pro dýně byla před dvěma lety. Od té doby se farma trošku zvětšila a letos se proměnila v takový malý podzimní ráj. A co vám budeme říkat, z těch dýní jsme měli opravdu radost, že se s nimi nechala na vlastní žádost bliknout i sama Stará blogerka. Ze zdejších zásob vykryjeme letošní opravdu podivnou úrodu. Doma nám vyrostlo celkem sedm kousků. Z toho pět maličkých a dva velké, jež jsme je do sklepa vezly na trakaři. Takže letošní sklizeň u nás rozhodně nemůže být použita jinak, než na kulinární účely. A na ty halloweenské jsme si musely najít náhradnice.
Se Starou blogerkou vám vřele doporučujeme do Vraňan zavítat nejlépe dopoledne ve všední den. Farma si získala věhlas a vůbec si netroufáme odhadnout, kolik lidí tudy projde za víkend nebo za sobotní odpoledne. Ale ta podzimní a dýňová aranžmá vidět prostě musíte. Je to potěcha pro oči, ale taky námět na tvořivý domácí workshop. Tedy malá ukázka:
A co že Pežotek odtud musel odvézt? Vedle dýní na dlabání i těch okrasných pro celou famílii to byly listopadky. Bez nich u nás podzim není. Samozřejmě jsme vzaly také babičce, která je zbožňovala. Naložily jsme pár ovocných keříků, přibalily farmářské pečivo, pár zákusků a spokojeně jsme dopluly k domovu. Tam už se na náš čekalo, cvrkot u grilu započal a bylo jasno. Tento den měl být prostě zasvěcen věcem ryze příjemným a nevážným.
Holčičí odpoledne jiného druhu
A takový dámský dýchánek, kdy se parta věnuje botičkám, šatům a kabelkám, kdy korzuje mezi parfémy a rtěnkami, to si zase necháme na jindy. Letošní #generace208 je hlavně o tvořivé síle a času, který plyne po našem, voní kytkami, sklizní hrušek i čerstvě natrhanými rajčaty a bylinkami. Tady sbíráme energii, odpočíváme a učíme se provětrat hlavu i zklidnit emoce. Doufáme, že jste si to s námi užili! Protože my jsme si to s Peugeot 208 užily moc. Zase jsme trošku poodkryly naše mezigenerační výzvy, líp vzájemně porozuměly hodnotám, motivům a naučily se spoustu nových věcí. A hlavně… Byla legrace, což je skvělý základ pro hezké vztahy. 🙂
*Článek vznikl za laskavé podpory českého zastoupení značky Peugeot.
P.S. Máme pro vás v rámci #generace208 ještě jeden tip na výlet, jeden podcast a jedno zavařování. Peugeot 208 co nevidět přijede v nové generaci. A my se na novou ikonu těšíme!
Vy nám zase dejte vědět, jak se vám rozlučkový článek líbil, ať už do komentářů, mailem nebo do zpráv na IG!
Mějte se krásně a užívejte si voňavý podzim!
