Krásný den, milí čtenáři,
společně v rámci Generace 208 vyrazíme na další cestu. Cestu, kterou si člověk s chutí dopřeje jen sám pro sebe. Stará blogerka na výšlapy není, pokud zrovna nerostou houby, to je pak k nezastavení. Abych si závěr léta, alespoň ten kalendářní, zpestřila, vyrazila jsem s Pežotkem za doprovodu svého muže objevit génia loci do Mšena.
Prvorepubliková plovárna
Mšeno je vyhlášeno svými městskými lázněmi, což je v pravdě prvorepubliková plovárna zahloubená do pískovcového masivu. Nejen poloha je na ní jedinečná. Je to také zdejší mikroklima, kvůli kterému se nám z Prahy vyplatilo se táhnout rozpálenou krajinou Mělnicka. Lázně se totiž doslova rozprostírají na okraji Kokořínského dolu. Co ale tuto plovárnu proslavilo nejvíce, je bezpochyby unikátní architektura ve stylu Art Déco.
Fotogenické kulisy
Hlavní budova s dvěma bočními křídly je potěchou pro oko. Dřevo vyprecizované do složitých tvarů umě zkombinované se sklem vytváří ze stavby jedinečnou podívanou. A přiznám se, že já bych si tady někdy ráda profesně střihla fotografování pro nějakou ze značek, s nimiž spolupracuji. Letní kampaň by se tady fotila naprosto božsky. Jednak pro exteriéry. Druhak pro to jedinečné světlo, které vstupuje dovnitř a odráží se od bíle natřených stěn obložených dřevem v téže sněhobílém odstínu.
Umění nespěchat
Vedle samotné budovy oko pozorovatele zabloudí také k přenádherným výsadbám, které nejsou bůh ví jak opulentní, ale mají svůj vlastní styl, který podtrhuje celkový dojem z městských lázní. Ano, trošku se tady člověk propadl do alternativního času a vesmíru. Ale hlavně tom dobrém. Jen sem člověk vkročí a seznámí se s těmito kulisami alespoň zběžně, najednou si připadá jinak. Žena je více dámou a muž gentlemanem. A když vnímáte lidi kolem, uvědomíte se, že tak zdejší génius loci nejspíš nepůsobí jen na vás. Je to velmi příjemné.
Osvěžení v lázeňském stylu
Bazén sám je také moc hezký, prostorný a člověk měřící méně než 1,9 m ho rozhodně nepřejde po dně z jedné strany na druhou, aniž by si svou krásnou hlavičku neschoval pod hladinu. Hezky si tu zaplavete. možná se dokonce vydovádíte. Odpočívá se tu po lázeňsku. Pomalu, beze spěchu, klidně. A je to okouzlující. Souzvuk civilizace, dějin první republiky (které se mimo jiné odráží v okolních stavbách), přírody. To vše nějak pomáhá přehodit výhybku a nabrat energii. A že je opravdu kouzelné dovolit si nespěchat a nikam a za ničím se nehnat.
Tip pro návštěvu:
Parkovat lze přímo u koupaliště. Nemusíte nechávat vozidlo až na náměstí. Jen pozor, toto parkování je placené. V okolí koupaliště, respektive pod ním, se nalézá několik dalších ploch, kde můžete své miláčky na 4 kolech nechat v klidu ubytované celý den.
Okouzlující architektura Mělnicka
Myslet si ale, že Mšeno člověku zvědavému, který miluje středočeskou architekturu, nemá už co nabídnout, by byla politováníhodná chyba. Mšeno má bohatou historii, ostatně jeden z místních rodáků, Augustina Heřmana, se podílel značně na utváření moderních států USA – například New Yorku, Marylandu, Virginie a dalších. Ale Mšeno se stalo významným místem i pro Annu Bayerovou, která patřila mezi první vysokoškolsky vzdělané ženy u nás a byla také jednou z prvních lékařek na našem území. Krásné povídání o významných osobnostech má město přímo na svém webu.
Ale to jsem se trochu odchýlila od svého původního záměru. Mšeno si v historii prošlo těžkými zkouškami. A architektura, převážně z 19. století, je tak vystavená na pozůstatcích toho, co zbývalo. Na stavbách lze ještě sem tam vidět dozvuk baroka a empíru. Mnohem víc než původní „měšťanské” domy nás uchvátila stavení hospodářská a hospodářské dvory. Překotný rozvoj města ve 20. století se všemi peripetiemi místní donutil při péči o své nemovitosti někdy až improvizovat. Přesto se z těchto improvizací zrodilo mnoho půvabu. Jestli budete zdejší zástavbu hodnotit stejně, to nechávám jen na vašem vnímání a cítění. Nás ale zaujala i se svou občasnou omšelostí, která má v sobě těžko uchopitelný, přesto však jasný duch poezie života.
Krajinou pískovcových skal
Od městských lázní se můžete vydat po řadě stezek, které vedou do krásné krajiny Kokořínského dolu. Po modré můžete vyrazit na výpravu za pískovcovými útvary, z nichž nejzajímavější je místo zvané Pokličky. Jde o pískovcové útvary, které skutečně dělají čest svému jménu. Poté se můžete na modré otočit a sledovat směr opět k městu, kde cestou potkáte několik menších roklí.
Po žluté Cinibulkově stezce se dostanete ke skalám, na vyhlídky, ale především do Skalního města Bludiště. Patří k těm menším, ne tolik navštěvovaným a o to zajímavějším. Dále se na rozcestí U Bludiště můžete dát po žluté a dojít až do Olešna, kde narazíte na překrásnou vesnickou památkovou rezervaci, kde se vám ukáží ty nejkrásnější roubené chalupy, jaké si lze představit. Po Zelené stezce z Mšena dojdete k několika studánkám. Ta U Habešů je asi nejhezčí. Vrátit se pak můžete po Máchově stezce a pak po žluté zpátky do města.
Nevypravili jsme se do Mšena naposled
Zdejší atmosféra nás okouzlila. Nakonec i ona rozpálená cesta měla mnoho co nabídnout a čím nás potěšit. Příště se tak vypravíme spíše za skalními útvary, které jsme už pořádně nestihli prohlédnout. A ještě předtím (nebo potom, podle času) se zastavíme ve Větrném mlýně Vrátno. Možná to k vám nedoputovalo, ale už se chystá nová generace Pežotku 208 (u nás se mu taky teď neřekne jinak než Lady Limeta), takže si neskromně dovolím už teď dělat seznam míst, kam ho vezmeme.
Vy mi napište, zda máte Mělnicko rádi a které lokality vám tady nejvíc učarovaly. Budu se moc těšit na všechny vaše tipy a náměty.
*Článek vznikl za podpory českého zastoupení značky Peugeot.
A mezitím vám přeji krásné babí léto!
