Krásný den, milí čtenáři,
je to týden, kdy jsme vyrazili za krásami národní přírodní památky Peklo nedaleko České lípy. Malebné údolí Robečského potoka totiž během prvních jarních dnů zaplaví miliony zvonkovitých květů Bledule jarní. Už roky jsem toužila po tom tu krásu spatřit. A vy, pokud se udrží chladnější ráz počasí, se jí budete moci kochat až do Velikonoc. A tím tu máme první tip na výlet v roce 2024.
Národní přírodní památku Peklo se vine mezi obcí Zahrádky a městem Česká Lípa stejnojmenná naučná stezka, která je dlouhá něco kolem 5-6 km. Kopíruje vodní tok a provází vás těmi nejkouzelnějšími výhledy na přírodu jedinečného přírodního biotopu. My jsme vyráželi od Zámku Zahrádky (nebo také Nový Dvůr), před nímž je velká plocha, kde lze zaparkovat.
Sen o aristokratickém životě na zámku Zahrádky
Sám zámek patří Univerzitě Karlově a není volně přístupný veřejnosti. Jedná se o překrásnou empírovou stavbu s velkým potenciálem. Původně šlo o renesanční stavbu, která později prošla barokní a následně empírovou úpravou. Patřila například rodu Kouniců a posledními šlechtickými majiteli byli Lichtenštejnové. To podstatné ale je, že by si zámek rozhodně zasloužil velkou renovaci a společně s ním i budovy, které ho obklopují za hranicemi pozemku.
Máme s Aldou slabost pro nádherné tradiční stavby, zámeckou architekturu a snad ještě větší pro tu zahradní. Proto mne zaujal anglický park, který areál zámku obklopuje. Na jeho ploše lze zahlédnout půvabný altán, směrem podél stezky do Pekla pak někdejší překrásný skleník s oranžerií. Nebudu vám lhát, nebýt všech těch byrokratických, ekonomických a ekologických překážek, být zámeckou paní právě tady by mne dokázalo nesmírně těšit. Otevřít ho lidem, pohrát si ze zahradou a parkovou úpravou, oprášit lesk a slávu nádherného místa s géniem loci, který dokáže sytit duši po všech stránkách.
Zastávka s guláškem v osadě Karba
Projdete branou do lesního terénu posetého pískovcovými útvary. Za pár kroků vás čeká osada s typickými poloroubenkami, které jsou až tajemné. A hned na to, se před vámi zpoza lesa vynoří zdejší odpočívka, kde vás místní pohostí guláškem (ten jsme měli a dostal za jedna), špekáčkem nebo klobáskou čerstvě vytaženými z udírny, které si podle chuti můžete ještě dopéct nad ohněm. Taková odpočívka sice nemá čtyři hvězdy, zato výletní atmosféru dokáže pěkně dokreslit a věřte, že po pochodu údolím přijde vhod.
První květinové signály a železniční viadukt
Údolím Robečského potoka měla původně vést železnice. Naštěstí se podařilo plány na stavbu pozměnit, i když v tom musel figurovat až císařský rozkaz. Proto se až do dnešních dní nad údolím tyčí viadukt. My jsme až k němu nešplhali, bylo mokro a znáte mě. Jsem člověk, který se vždycky smekne. Ale je to působivý monument a možná se k němu ještě někdy vrátíme.
My jsme jsme pod viaduktem jen procházeli a míjeli pastvinu pro ovce. A taky první bledulkové koberce. Připadalo nám to jako z pohádky. Na zahrádce doma sice asi tři bledulky máme, ale spíš se jim tam nedaří.
Odbočka za dobrotami z kozího mléka
Na rozcestí Nový Dvůr je možné odbočit a vydat se na stejnojmennou kozí farmu, která je vyhlášená vynikajícími sýry a dalšími potravinářskými výrobky z kozího mléka. Kozí mléko je zde ale součástí také mýdel a produktů, které vám budou dělat radost v koupelně. Tentokrát jsme tam nezavítali, ale při další cestě na Českolipsko se zase rádi zastavíme. Když to jde, rádi sem zajedeme pro kozí goudu a kořeněnou Charlottu, což je polotvrdý sýr s pikantním nádechem.
Peklem po lávkách a podél skal
Za vlhka je terén někdy rozbahněný, proto jsou cesty v údolí zpracované jako dřevěné lávky. Přes Robečský potok pak vedou mosty a překročíte jeho tok rovnou čtyřikrát. Minete řadu plantáží Bledule Jarní, někdy jí budete blízko, doslova na dosah, abyste mohli pohladit její heboučké kvítky, jindy dál, ale uvidíte tu mocnost bělavých koberců, které jednoznačně oznamují, že jaro započalo. Je to pro kteréhokoli „kytkomilce” podívaná jako žádná jiná. Dech se vám z toho zatají, oči jen přechází. Je to andělské, nebo snad dokonce božské.
Když vám to jen chvilka umožní, zastavte se na mostcích přes vodu a jen pozorujte, jak klidně plyne. To nás s Aldou vždycky neskutečně duševně nabíjí. I pohled do údolí je pak úplně jiný.
Kaňon Peklo je lemovaný pískovcovými skalami, do nichž jsou vyhloubené místnosti. Za Třicetileté války prý řada přírodních skulinek sloužila také jako úkryt před divokým tažením pruské armády. Dnes jsou některé z nich považované za turistické atrakce, jiné za „toalety” pro návštěvníky. Množství neodklizených vlhčených ubrousků a podobných propriet ve skalnatých zákoutích je dechberoucí a hrozně nás to mrzí. Cožpak by bylo tak složité si po sobě prostě uklidit? A kdyby to byly jen ubrousky, ale najde se tu mnoho exemplářů i jiných druhů odpadu. Proto, milí turisté, hezky si po sobě svoje věci seberte a vyhoďte je až do koše.
Skautská skála a vyhlídka na rybníky
V poslední části trasy směrem k České Lípě na návštěvníky čeká první větší stoupání. A na jeho konci pak proslulý pískovcový masiv zvaný Skautská skála s vytesanou skautskou lilií. Skála zde tvoří jakési nádvoří. Řada lidí si tady dělá malý ohýnek, aby si opekly na klacku pár buřtů .Vědět to, asi se lépe vybavíme a připojíme.
My s Aldou jsme ale dali přednost krátkému zastavení na zdejší vyhlídce a snědli si svačinu z domova. Kochali jsme se výhledem, tím, jak se sluníčko snažilo protančit mezi korunami borovic a lechtalo nás pod nosem. Tady jsme si odpočinuli, pokochali se výhledem na Horní a Dolní Pekelský rybník, abychom se vydali zase zpátky a následně domů.
Na skalní reliéfy s podobiznami Nietzscheho a Wagnera už se nedostalo. Ani na studánku. Tak zase příště. Byla to ale rozhodně krásná podívaná a přestože si s námi počasí hrálo jako kočka s myší, moc jsme si výlet užili. Národní přírodní památka Peklo má rozhodně co nabídnout. Jestli tu něco člověk pocítí, tak opravdovou úctu v tom, co mocná příroda dokáže. Nejen z hlediska formování krajiny, ale taky s ohledem na rozmanitost života, který se ukrývá v každé rostlince i tvorovi.
Zavítali jste už někdy do Pekla? Líbila se vám zdejší trasa?
Brzy se na vás budu těšit u dalšího článku
