Krásný den, milí čtenáři,
prosinec byl pro mě hodně hektický a složitý měsíc. O moji energii se dělilo nemálo povinností, úkolů, nových výzev. A tak jsem přemýšlela, jak hodlám strávit sváteční, adventní čas co nejlépe, ačkoli stres, který se na mě valil, byl docela velký. Uvědomila jsem si, co pro mne Vánoce znamenají a zapřemýšlela i o tom, jak je prožívat nechci.
Je dokonalost skutečně dokonalá?
Máte ve vašem okolí blízké, přátele, známé, kteří tvrdí, že z významných dat závěru roku se stal pupek světa, pro který se musí úspěšně udřít do kómatu, propracovat se k vyčerpání a nulové sváteční náladě. Odpověděli jste ano? Já také. Lítají od nákupu k nákupu, snaží se o to, aby všeho byla hojnost a prostředí oslav zářilo čistotou a vypadalo jako z posledního čísla žurnálu o trendech v bydlení a dekoracích. Tohle všechno je pro mne zcela v pořádku, pokud to nedoprovází stavy uvedené v první větě tohoto odstavce. Všechny tyto přípravy si žádají nejen finance, ale také čas a energii a mnohdy donucovací techniky, kterými do nich hodláme zapojit i naše nejbližší. Pokud je ale na konci takové práce vyčerpání, útlum a pocit, že jsem úplně vyždímaní a bez radosti, je nasnadě se zamyslet, jestli je dokonalost opravdu tak dokonalá…
Kdy má smysl celá plejáda vánočních příprav?
Co mě o svátcích opravdu baví a naplňuje? Být s blízkými, ale také mít čas sama na sebe, být kreativní a vidět, jak něco pěkného vzniká pod mýma rukama. Objevovat nové věci a oprášit tradice zase trochu jinak, po svém bez pocitu, že když to nebude tip ťop, zboří se svět. Baví mě být vděčná a dělat radost sobě i rodině a přátelům. Baví mě udělat pro druhé něco navíc jen tak: třeba na poště otevřít dveře mamince, dědouškovi, který s sebou táhne balík, za nímž je vidět pouze jeho vycházková čepice. Zkrátka o Vánocích se pro mne smyslem života stává radost v celé své kráse – radost darovaná, radost prožívaná, radost sdílená. A pokud mi přípravy dokáží tuto krásnou emoci zprostředkovat, pak jsem jim nakloněna.
O vánočním stromečku a výzdobě
A jak je to tedy s vánočními přípravami? Jde vůbec dohromady sloveso bavit se a výraz Vánoce? Jde! Ráda se těším z toho, že vyberu krásný vánoční stromek nám s Alešem i mamce. To je rituál, bez něhož nemůžu být. Bez řízků, cukroví se obejdu. Po pár dnech mi sladké kousky stejně lezou na nervy, i když si je dělám v bezlepkové variantě. Bez stromečku a jeho zdobení nikoli! Někdy bývá výběr stromku trochu tlačenice, ale to nevadí. Já se raduji z vyhlídek toho, kdy nám domovy zaplaví vůně jedlového jehličí. S Alešem zdobíme už první nebo druhý týden v prosinci, abychom si tu nádheru užili co nejdéle. Zdobení pro mě není povinnost, ale radost, kde se můžu vyřádit. Ještě nikdy jsem nenazdobila stromek stejně, rok co rok je jiný, překvapivý, postě takový, jak mi ruku vede Madam Inspirace. A obvykle jsem s touto milou aktivitou hotová do dvou hodin. Užívám si výběr baněk, věšení světýlek. To, že během chvilky proměníme jedličku ve skutečně zářivý symbol Vánoc, které se najednou stanou součástí našeho životního prostoru.
Miluji také to tvořivé kouzlo, které mi vjede do rukou, když připravuji výzdobu doma: do pokojů každého z nás i do společných prostor. Letos mě ze všeho nejvíc bavilo vytvářet výzdobu na venkovní dveře, ozdobný koš na verandu a adventní věnec. Ale protože času nebylo tolik, byla jsem velmi vděčná, že mi slečny z květinářství podstatně ulehčily: pořídila jsem si u nich již hotový korpus pro věnec. Dekoraci na dveře jsem si zase vytvořila z krásné větvičky jedle vznešené, kterou jsem dekorovala malými baňkami a rolničkami. Symbolika jejich perlivého zvuku mi připomíná to důležité – dobré zdraví a dobrou atmosféru domova. Údajně odhání zlé duchy a čistí prostor, který je jejich cinkáním zaplaven. Jemné zachvění vzduchu nesoucí jejich charakteristické vibrace rozproudí ticho při každém otevření i zavření dveří.
Cítím vzrušení z toho, že vzniká něco nového a krásného, že do obydlí vnáším harmonii. A to mě prostě činí svým způsobem šťastnou.
A kdy je lepší to nebrat tak vážně…
Pokud vím, že je třeba něco udělat: uklidit, vytřít, koupit kapra… Udělám to efektivně a pokud možno rychle. Moje mamka prostě potřebuje, aby se cítila skvěle, opravdu důkladně vygruntovat. V bytě jsme důkladně uklidili během jednoho dne. Ale dohodli jsme se, že okna umyjeme jindy. Prostě jsme odložili něco, co nás tolik netrápí a co nám vánoční náladu nepřináší, na jindy. Víte, nakonec prostě nejde o to, aby se stříbro lesklo na sváteční tabuli a váš domov se proměnil v dokonale sterilní místo, jak nám ho prezentují letáky a některé časopisy. Když se nestihne koupě rybky, jde ten řízek připravit i z krůty nebo kýty. A když není materiál na bramborový salát, pořád si můžete dát třeba jen salát nebo šťouchané brambory. Není potřeba mít 20 druhů cukroví, ale můžete se zeptat, co by si kdo dal a dát blízkým hlasovat o tři top kousky, které jim opravdu připravíte. Nepřipravujte se o energii a čas, ale naopak využijte každé chvilky, abyste energii načerpali.
Vánoce jako období kompromisů
Jedna z mých velkých životních zásad je: Nesnažte se zavděčit všem, nakonec z vás nezbude ani ohlodaná kost. Hodně často se stává, o svátcích pak dvojnásob, že po vás ostatní budou chtít výkony srovnatelné s těmi olympijskými. Ale být olympijskou matkou, ženou, partnerkou, otcem, kamarádem, to je někdy sakra náročné a vyčerpávající. A dost neuctivé. Udělejte si v rodině tu radost a dovolte si navzájem kompromisy, které vás nestáhnou o poslední centimetr kůže vaší duše. Je to víc než důležité. Je to projev ohleduplnosti a toho, že vám na sobě vzájemně záleží. Kompromis totiž může být jedním z nejkrásnějších vánočních dárků. Nám se to letos povedlo a jsem za to tuze vděčná. Svým způsobem to totiž byly nejkrásnější svátky, které jsme si udělali. 🙂
Čas sváteční je cenný
Minuty a vteřiny, které se točí kolem vánoční doby jsou pro mne jaksi vzácnější než jiné. Mají zvláštní kouzlo. Asi proto, že si mohu vychutnat každý okamžik s radostí, s vědomím, s otevřenýma očima, s pocitem sounáležitosti, jež mě objímají a nikoli dusí. Jsou to dny, kdy se cítím přítomná. Žiji tady a teď. Letos jsem se musela zabývat věcmi, které nejsou úplně lehké, ale je to trochu výzva. A protože být s blízkými pro mne bylo mnohem důležitější, na chvíli jsem se vytratila z online světa a užívala si obyčejné věci jako drahocenné dary ze zlata stříbrných nití a perel.
A co je tedy hlavním poselstvím tohoto článku? Na svátcích je nejdůležitější radost. Nenechte se vtáhnout do zbytečného stresu. Užívejte si každé chvilky, jako by byla ze zlata a už se nikdy neměla opakovat. Vychutnávejte si sounáležitost. Buďte ohleduplní k druhým i sobě. Noste si v sobě malé i větší zázraky.
Jak jste prožili Vánoce v roce 2019?
