Krásný den, milí čtenáři,
i po rozlučce s naším modrým krasavcem jsme vám slibovaly ještě doplnit obsah ze společně strávených dní. A tady je. Jednou z největších výzev pro naše blogerské duo a Peugeot bylo najít nové naleziště kvalitních bezinek. A tak jsme se začátkem září vydaly na dobrodružnou misi Středočeským kraje, abychom pak o Vánocích mohly naše nejbližší poctít bezinkovým elixírem na posílení cév i pro lepší náladu.
Naše bezinková odysea aneb Jak jsme k novému nalezišti přišly
Byl to krásný ještě skoro letní den. Sluníčko pěkně pálilo, ale světlo už mělo onen zlatavější odstín, který ohlašoval, že se zanedlouho dny budou prudce zkracovat. Hodily jsem přes sebe šaty a popadly dva košíky společně se zahradnickými nůžkami. Nasedly jsme do Peugeot 208 a vyrazily na severovýchod od hranice hlavního města. Pluly jsme krajinou středních Čech a s nadějí vyhlížely meze, které oddělovaly jednotlivé lány od sebe. Trvalo nám to víc než dvacet minut, než jsme narazily na místo, kde se před námi začala rýsovat důstojné místo, kterou prorůstaly vysoké stromy, topoly, lípy i jasany, a mezi nimiž se objevoval podrost z nenápadných keřů Bezu černého.
Zastavily jsme. Vystoupily z auta a vyrazily na průzkum. Když bylo jasné, že se před námi objevila zlatá, tedy bezinková žíla, popadly jsme náčiní a vydaly na túru dlouhou víc než kilometr, než se před námi rozevřel pohled na stinnější část meze, kde se na větvích ještě pořád pohupovaly šťavnaté, a nikoli horkými paprsky sušené plody.
Jak sbírat bezinky
Opatrně jsme se podtáčely s nůžkami v ruce a košíky na předloktí kolem větévek, abychom bezy při sběru pokladů nepoškodily. Příroda se přeci nedrancuje. Té se děkuje za dary, které člověku propůjčuje. Proto nikdy nelámejte větévky, ale raději si pomozte třeba hrabičkami, pokud potřebujete větvičku stáhnout. Bezinky mimo jiné není nutné sklízet ani se zahradnickými nůžkami. Ale pro jistotu jsme je měly. Ve zralosti totiž stopku květenství krásně oddělíte od větévek. V podstatě bez námahy. Když je ale sucho, bývají pletiva houževnatější a jde to hůř. Jen počítejte s tím, že tak jako tak budete mít ruce bez rukavic zabarvené a že to pustí až za několik dní.
Sběr nám zabral bezmála hodinu. A byl to až meditativní zážitek, jako za starých dobrých časů, kdy si svět docela dobře vystačil bez internetu (i když nebýt jej, na blogu se určitě nevidíme). Povídání, švitoření, legrácky, nějaké to fotografování. Prostě nerušená chvilka ve vztahu matky a dcery. Zase jedna z těch aktivit, z malých dobrodružství, při nichž si dokážeme hezky odpočinout. Nikdo neodbíhá do minulosti, ani neplánuje budoucnost. Snad jedině padají nápady na nevšední a tvůrčí zpracování bezinek. Tyhle chvíle jsou k nezaplacení. A jak je člověk rád, že si jich díky Peugeotu mohl letos naplánovat víc a ta bezinková byla jednou z nich.
A ještě jeden tip. Proč proutěný koš místo plastových bedýnek s plnými stěnami? Protože bezinky potřebují větrat a neměly by se zapařit. Nesvědčí jim to. V horkém počasí, zejména pak dusném, se ihned začínají množit zárodky plísní a patogenů. Nejlepší variantou je klasický košíček z proutí nebo dřevěná líska. Přírodní materiál je savý a snadno odvede vlhkost. Inu, proč si myslíte, že správný houbař chodí do lesa jedině s proutěným košíkem?
Jak plody bezu černého zpracovat
Poté jsme postupně náklad donesly k autu, opatrně je vyskládaly a dávaly si pozor, aby nám do zavazadelníku nevypadla byť jen jediná kulička. Jakmile totiž bezinky něco potřísní, ve většině případů to z materiálu už nedostanete. Když náš modrásek zavezl bezpečně domů, přišlo na to se převléknout do do oblečení, které už nemá jinou naději, než tvůrčí práci, při které se umažeme, a bezinky postupně zbavit stopek. To je skutečně špinavá práce, která bude na vás i oblečení nějakou chvíli vidět. Ale nezoufejte si, oblékněte to, v čem děláte tu nejhorší dřinu na zahradě, to, co už je zralé jen na úklid a jinou špinavou práci.
Po odstopkování je důležité bezinky zpracovat co nejrychleji, protože začnou záhy přicházet o obsah vody. A to nechceme. Lze je ale případně zamrazit a poté zpracovat až následně. Ale stejně jako u rakytníku počítejte s tím, že některé cenné látky teploty pod nulou prostě zlikvidují.
Letošní bezinkobraní podle Staré blogerky
Bezinky, to je ojedinělý dar přírody. Rostou divoce jako královny skládek, okrajů polí a lesů, podél příkopů, železničních tratí. Tam, kde je nikdo z nás moc neruší. Mají rády svůj klid, aby se dokonale soustředily na koncentraci tolik významných látek pro naše zdraví.
Výpravy za bezinkami jednou v roce, když je podzim na krajíčku, jsou pro mne přenádhernou odměnou. Do duše se mi vkrádá omamný adrenalin i odpočinek v jednom. Přinášejí štěstí, radost. Při otrhávání drobných barvivých kuliček má duše odpočívá, přemýšlí o ničem. I to má svůj význam. Další z rituálů je pak vaření džemů. Vždy je to nějaký experiment, hlavně s přidáváním a kombinací koření. A pokusy, to je něco pro mne. Nikdy přesně neodhadnu, co vznikne. Zpravidla se to ale podaří.
Letos to byla rebarbora, skořice a hodně, hodně rumu. Myslím, že jsem to trefila. Netuším sice, jestli si právě rebarbora a bezinky v této souhře nějak neprotiřečí, jestli je to optimální souhra pro naše zažívání nebo průšvih pro alergiky. Doufám, že ne. Ochutnávám první várku po lžičkách, tedy opravuji, po lžících, a fakt, paráda! Mé kuchařské sebevědomí sílí v kramflecích! Bezinky, díky vám za to.
Gurmánský zážitek s bezinkami
Bezinky jsou velice chutné a například marmeládám , kde je také další ovoce a troška cukru, propůjčují nezaměnitelný šmak a aroma. Když se navíc produkt z nich nemixuje a nepasíruje, nabízejí mu parádní texturu. Obsahují drobounká semínka, která dodají i „sebeblemcavější” dobrotě trochu toho křupavého efektu. To samozřejmě v případě sirupů a tinktur nevyužijete. Tam se cedí a mačká přes jemné plátýnko.
A teď to tajemství. Bezinky milují v kompotech, džemech i jinde společnost dalšího ovoce, alkoholu a koření. My naši recepturu prozrazovat nebudeme, ale dáme vám několik tipů:
- Rum i Amaretto bezinkám neskutečně sluší a snoubí se s nimi.
- Pokud děláte hruškový kompot, kromě arónie vsaďte i na společnost bezinek, pozvednou chuť hrušky a výsledný produkt bude mnohem výraznější, aniž by hruška utrpěla a musela odkráčet do pozadí.
- Z kořením si v případě bezinky můžete hodně hrát. Nic určitě nezkazí skořice, pokud máte raději jemnější variace, zkuste vanilku nebo tonkové boby.
Co s bezinkovými výrobky
Džemy, omáčky a likéry. To jsou nejčastější způsoby, jak se plody černého bezu zužitkovávají u nás doma. Tak džem se skvěle hodí k sýrům, pod zvěřinu, ke svíčkové. Funguje snad ještě lépe, než brusinková nebo rybízová zavařenina. Omáčky (ale stejně tak můžete do marinády přidat džem) se hodí jako součást receptur na doplnění pečené škrobové zeleniny (řepa, dýně, tuřín), grilovaných sýrů i masa. Likéry používáme jako takový babský truňk pro podporu funkce cév a na pochutnání. Luxusní je kombinace s kávou. A ze sirupů si můžete připravovat limonády všeho druhu. Záleží na fantazii. Nakonec džem bychom se nebály přidat ani do muffinů, jako součást náplně na promazání dortu nebo k čokoládovému suflé či fondantu.
Zlatým hřebem našich bezinkových (a nejen těch) výrobků jsou pak vánoční svátky. Z domácích produktů rády sestavujeme dárky pro naše nejbližší. Jak psal už Ariely, věhlasný psycholog, čím více úsilí, času a invence či energie jsme do našich výtvorů vložili, tím více a tím spíše je považujeme za cenné dílo nesoucí náš otisk. Ale naštěstí máme už ozkoušeno, že naše receptury lidem v okolí chutnají. 🙂
Bezinkové výrobky, zvláště ty, které můžete považovat za součást tabule a díky nimž si váš jazýček smlsne, byste vždycky měly skladovat v temnu. Velká část antioxidantů se totiž na světle rozkládá, tak abyste se o ten cenný potenciál nepřipravili.
Neměli bychom zapomínat, že bezinka je pořád léčivka. Proto je dobré si s bezinkou dělat kúry a pak chvíli vysadit. Jak to říkal už Paracelsus, rozdíl mezi lékem a jedem spočívá v množství (a délce užívání). Tělo si čas od času od bylinek potřebuje odpočinout a ulevit. Hlavně proto, aby měly i potom na organismus stále tak dobrý a vyvážený účinek. Obvykle se doporučuje schéma 21 dní užívání a týdenní pauzy. Ale to byste určitě měli probrat s kvalifikovaným odborníkem. To, jak to děláme my, nemusí být pro vás správně.
Proč měly bezinky rády babky kořenářky a léčitelky?
Lidé milují bezový květ. Sladce voní a oznamuje, že co nevidět nastane jarní rozpuk. Většina z nás vyrazí do přírody nebo na zahrádku, očeše košíček nažloutle zabarvených květenství a peláší s ním domů, aby je proměnila v limonádu, šumivý mírně alkoholický kvašený nápoj nebo kosmatice. Jenže nás z hlediska tradičních přístupů ke zdraví zajímá i to, čím se bezové keře obsypou na sklonku léta, kdy jejich plody, bezinky, dozrávají.
Proč nás to tak fascinuje? Bezinky jsou opomíjené královny. V čerstvém stavu jsou jedovaté, musí přejít varem. Ale jakmile jim věnujete potřebnou péči při vaření likérů, džemů, sirupů či povidel, odhalí svoje kouzlo, které se ukrývá v sytě zabarvených lesklých kuličkách, pod kterými se lata přímo prohýbají. Bezinky se pyšní úctyhodným množstvím flavonoidů, které pomáhají podporovat zdraví a normální funkci a především pružnost cév.
Dále stimulují vylučování přebytečné vody s organismu, podporují proudění lymfy a ulevují ledvinám. Tato odvodňovací schopnost byla vítaná i v době, kdy nebyl vysoký tlak ještě tak v kurzu ve farmaceutickém průmyslu. Řada léků totiž funguje jako diuretikum, čili odvádí vodu z těla. Čím méně tekutiny se městná v cévách, tím na ně působí nižší tlak. Ale je to zjednodušeně řečeno. Babky a babičky bezinky s oblibou využívaly také při zánětlivých onemocněních, ať už šlo o nachlazení nebo chronické stavy jako revmatoidní artritida a revma. I při takovém nastuzení kostrče a kříže se na bezinku lidé obraceli, tlumí totiž mírně bolestivé projevy a mírně uvolňuje svaly.
Ne nadarmo se říká, před heřmánkem smekni, před bezinkou klekni. A věděly to germánské i keltské kmeny, kde byl černý bez jednou z nejposvátnějších rostlin. Aby ne. Bez moderní farmacie si musely vystačit s přírodní lékárnou a notnou dávkou trpělivosti. Traduje se, že ten, kdo skácí bez, musí zasadit za tuto ztrátu nový, aby si jej bohyně Hel neodnesla do podsvětí. Když tento keř rostl na zahradě, prý pozemku, domu i rodině propůjčoval požehnání a ochranu.
A to je z našeho bezinkového dobrodružství vše. Napište nám do komentáře, jestli byste chtěli nějaký recept s bezinkovým džeme nebo jinou bezinkovou zavařeninou a my ho pro vás se Starou blogerkou dáme dohromady.
Mějte se krásně a sladký podzim plný zdraví!
*Článek vznikl za laskavé podpory českého zastoupení značky Peugeot.