Moc vás zdravím, milí čtenáři,
konečně se dostávám k článku, kde se rozloučím se společníkem, který mě provázel od května do září, s Pežotkem. Původně měl vyjít září pod hlavičkou série Můj měsíc s 208, ale bohužel se mnou měl život trochu jiné plány. Ale doufám, že mi to prominete.
Proč zámek Konopiště
Věřili byste, že jsem tento proslulý zámek, který si zahrál v nejednom filmu či pohádce, jsem dlouho opomíjela? Vlastně mám pocit, že to byla naše premiéra. Rozhodli jsme se, že se sem vydáme na poslední velkou tour s Peugeotem 208. A navážeme tak na cíl celé naší čtyřměsíční série, kdy mě Pežotek vozil na místa známá, ale hlavně ta méně známá, kde jsem ještě nebyla a která jsem už dlouho měla zapsaná v cestovatelském seznamu.
Byl to druhý zářijový víkend, který se nesl v duchu naprosto perfektního počasí pro výlety. Sluníčko, jemný vánek, příjemné teplo, ale ne horko. Vůbec bych se nezlobila, kdyby tak bylo většinu roku. Cesta z Prahy byla klidná a plynula svižně. Po sjezdu z rychlostní komunikace jsme se propadli do půvabné a poetické krajiny Benešovska. Ubíhalo to, pár zatáček a najednou se před námi objevilo obrovské parkoviště uprostřed lesa, které obklopovala pořádná řádka motorestů, hotýlků a bister vystřižených jako z roku 2000. Pežotkovi jsme našli důstojné parkovací místo a vydali se po značkách k zámku.
Cesta vede, pochopitelně, do kopce a od parkoviště budete procházet kolem obory. Když odtud přijdete k zámku, objevíte se u zámeckého příkopu, který dnes slouží jako domov jednomu medvědovi. Nedávno jsem někde četla, že je trošku frustrovaný a stresovaný (kdo by nebyl, když na něj lidé civí celý den), a tak se plánuje, že se mu rozšíří výběh a zlepší dieta. Doufám ale, že mimo turistickou sezónu má tenhle chlupáč taky dovolenou, aby si od společenských povinností odpočinul.
Má to jedno ale…
Příroda a okolí zámku jsou nádherné. Jsem fanda listnatých lesů, miluju vodní plochy. Značka ideál. Určitě ráj pro cyklisty, pejskaře, milovníky dlouhých procházek v mírném terénu. Právě kvůli přírodě bych se sem vrátila. Zámek jako takový mne ale zklamal. Rozumějte, je také půvabný, je to romantika, zajímavá architektura… Jenže to má dost velký háček.
Chápu, že hlavní turistická sezóna končí s půlnocí 31. srpna. Nicméně, když je krásné počasí, domnívám se, že by přeci jen mohly památky návštěvníkům nabídnout přívětivé překvapení v podobě prodloužených otevíracích hodin.
Záplava růží v nitru anglického parku
Na Konopišti mě nejvíc ze všeho lákala jedna věc. Odjakživa jsem milovnice zahrad, a tady, v nitru anglického parku, jedna se květinová nachází. Stačí vejít bránou s pískovcovými sloupy a krásnou kovanou výzdobou a octnete se v království růží, soch, výsadby ve francouzském stylu, která ale vypadá naprosto nenuceně a ladně. Když jsme sem vkročili, ihned nás zaplavily příjemné pocity, které jen vybízí k tomu, aby člověk zapomněl na čas, pomaličku se procházel mezi záhony, líně posedával na lavičce a nastavoval tvář odpoledním paprskům.
Zahrada má několik úrovní. První je ta s květinovou výsadbou, na plošině nad ní se nachází zdejší vyhlášené zámecké skleníky s tropickou a subtropickou vegetací. A na konci zahrady se nalézá cesta k altánu, který přímo láká k tomu, abyste si zde užili chvilku romantické pohody. To vše jsme si strašně přáli projít, strávit tu hezké momenty, lístky jsme měli zakoupené a počítali s faktem, že si budeme muset trochu pospíšit. A v tom byl kámen úrazu. Naše putování po areálu zámku Konopiště jsme měli rozplánované na minuty. A pak přišlo velké zklamání!
Pozor na zavíračku!
Skleníky totiž zavírají už 25 minut před koncem návštěvní doby! A ta končí až v 16 hodin. Projít je ovšem zabere 10 minut. Vidíte ten rozdíl a službu návštěvníkovi? Pochopím, kdyby zavírali čtvrt hodiny před, ale tohle ne. A je mi to vážně líto, protože s námi stejné zklamání zažilo přinejmenším deset dalších skupinek. Taková služba návštěvníkům si vyslouží hodnocení za čtyři, a to ještě s odřenýma ušima.
Nevím, zda je to dáno faktem, že se jedná o zámek ve vlastnictví státu a stát ho provozuje. Ale právě proto by přeci bylo skvělé, pokud by si na sebe dokázal přivydělat více tím, že lidem poskytne ten nejhezčí možný zážitek i mimo hlavní sezónu, zejména tehdy, pokud je opravdu počasí téměř letní. Kdyby ovšem zahrady i ostatní prostory byly otevřené třeba do půl šesté, pak by při takovém dni zámek vydělal opravdu mnohem víc, protože lidí, kteří tam proudili, nebylo málo, naopak, dobrá stovka měla zájem si krásy zámku užít, ale nedostalo se na ně.
Takže pro provozovatele zámku vzkaz: Zohledněte počasí a pracujte se zájmem lidí i marketingem lépe! A vzkaz pro vás, milí čtenáři, dokud zámek svůj přístup nezmění, vyrazte do zahrad prostě s náskokem, zkuste být ve sklenících už ve dvě, v zahradách pak do čtyř, kdy je naprosto krásné světlo a užijete si dokonale zdejší atmosféru.
Velký zámecký park bez omezení
Časově neomezeně si můžete dopřát procházku zámeckým parkem, kolem zdejších rybníků (Konopišťského a Jarkovického). My obešli jen ten první jmenovaný. Stojíte-li zády k zámku, pak po levé straně najdete prosluněný břeh se stezkou, která navazuje na červenou a zelenou turistickou trasu. Zeleně je označená ta s názvem Historie a příroda Konopišťského zámeckého parku. Celou si ji projdeme příště. Náše kroky nás zavedly k Žofiině mostu a zase zpět k hrázi Konopišťského rybníka. Z pravého břehu je překrásný výhled přímo na zámek. Samozřejmě, že jsem musela vytáhnout fotoaparát. Procházka nám zvedla náladu a zpět k vozu už jsme si vykračovali zase spokojení. Na parkovišti ještě pár posledních společných fotek a vyrazili jsme k domovu.
Co ještě na Konopišti najdete?
Konopiště je poměrně kompaktní stavba. Má svůj půvab a na nádvoří pocítíte určitou magii, podobnou, jako možná znáte z Karlova mostu nebo toho nejstaršího v Písku. Dát si tu můžete kávu nebo domácí pralinky. Pár jsme jich zkusili a pochvalu si zaslouží, i když vám připadá, že prodejnička je z let předrevolučních. Říkám si, že by vůbec nebylo špatné, pokud by se i do těchto drobností občas mohlo investovat, ale na to si asi ještě počkáme. Rozpočet státu má teď podstatnější věci k řešení.
Nedělní výlet za historií značky Peugeot
A nemohu zapomenout ani na pohodové chvíle strávené s Pežotkem. Cestou domů jsme si dělali rekapitulaci všeho, co jsme spolu zažily a byla to báječná jízda! V září jsme se totiž mimo Konopiště vydali podívat také na výstavu historických dopravních prostředků Peugeot, která se odehrávala v Arkádách Pankrác. Alda dokonce byl z celé výstavy a našich měsíců s 208 natolik nadšen, že zkusil štěstí v soutěži, kterou společně realizují právě Arkády Pankrác a Domanský. Hrozně si přál vyhrát Pežotka, aby měl malé kompaktní přibližovadlo do práce a po městě. Tak to vidíte, jak si dvoumetrového chlapa jako hora tenhle „prcek“ omotal kolem prstu (sedadla/volantu). :)) Doma se u nás vedla diskuze, jestli to bude auto jeho, nebo moje a jak si rozdělíme společnou péči. To víte, když vám něco sedne… Diskuze byla uťata tím, že jsme neměli sice štěstí ve hře, o to větší si ho hýčkáme v lásce.
Doufám, že se vám naše čtyřměsíční cesta s Pežotkem líbila a schválně mi dejte vědět, který výlet vás zaujal nejvíc. A když byste chtěli, tak vám společnou cestu a hodnocení Peugeotu 208 shrnu do speciálního článku nebo jiného formátu, na kterém začínám postupně pracovat.
Mějte se krásně a budu se těšit u dalšího článku!