Milí čtenáři,

připravila jsem si článek, v němž bych se s vámi ráda podělila o nejkrásnější momenty mého prvního bloggerského roku. Úvod bych ráda věnovala především Vám, milí čtenáři. Moc si vážím vaší přízně, kterou jste mi darovali v mém premiérovém roce bloggování. Vaší podpory, zvídavosti, pozitivních reakcí a i konstruktivní kritiky, podnětů i laskavého slova si nesmírně vážím. Znamená to pro mne, že tvořím takový kousek internetového světa, který pro vás má smysl, kde se cítíte dobře. Dodáváte mi odvahu a energii v započatém díle pokračovat a já sama vnímám, že jdu po správné životní cestě. Patří vám mé veliké díky vycházející přímo od srdce. Děkuji! A užijte si dnešní článek!

Spuštění blogu

Byl to okamžik plný napětí, v pravém slova smyslu by se k popsání všech těch emocí, které vířily ve vzduchu dalo použít anglické slovíčko exciting a excited. Třaskavá atmosféra, prokládaná nervozitou, vzrušením, momenty těšení se a nekonečnou zvědavostí. Předcházelo mu několik měsíců práce. Tvrdé práce. Ale mohu být ráda, že mne vedla intuice. Ulehčila nám mnoho starostí a času promrhaného váhavostí. Dřina nejen má, ale také mého kolegy Martina, který se o technologické zázemí staral pečlivě a který mi dal skvělou radu. Používat jako platformu Wordpress. Jsem mu za veškerou podporu, nápady a hodiny kritického uvažování a výzkumu neskutečně vděčná. Je to pomoc, kterou si může každý jen přát. A myslím, že se mu mám za co revanšovat. Není to o tom poděkovat jednou kávou, ale děkovat od srdce, čas od času tím slovíčkem rozsvítit dvě oči a povytáhnout koutky vzhůru. S Martinovým přičiněním se nám taky podařilo konečně vyladit vizuální identitu. Hned ze začátku jsem měla celkem jasnou představu, jak by měla působit. A to se nám po nekonečném hledání správného fontu a alchymistickém ladění barevných škál povedlo. Takže první design je naše společná práce.

Ohromilo mne, jakou podporu si tento nápad získal u mojí rodiny. A mne o to víc tvorba těší. Mám taky neskutečnou radost, že přitahuje dobré lidi. Zamýšlela jsem se nad tím, kolik mne toho blogování naučilo. A musím říci, že málo toho rozhodně nebylo. Je to skoro k neuvěření, jaký mi dal blog náhled na život, marketing, schopnost komunikovat. A také mne utvrdil v jednom: rodina, přátelé a vzájemnou blízkost internetem člověk nenahradí. Vážím si více s blízkými strávených okamžiků. Jejich plnosti, jedinečnosti a někdy i pikantnosti a peprnosti. Ale to je život. Blog mi také dal příležitost zdokonalovat se ve psaní, vyzkoušet si různé žánry, k nimž se v práci už tak často nedostanu, a uvažovat o jazyce i z jiné perspektivy. Vedle komunikace a informace je zde ještě jeden významný aspekt – požitek nejen ze psaní samotného, ale především potěšení ze čtení.

Oprášila jsem to něco málo o grafice a sama se pustila do redesignu loga. Upravila jsem barvy. Navrhla si vizitky. A tak dále.

Blog mne otevřel cestu k dalším lidem, ke kamarádství a přátelství.

Dovolená v Bulharsku

Pro mne byla po 8 letech skutečnou větší cestou, především cestou k moři. Vybrali jsme si s Alešem lokalitu, kde na přelomu července a června kvetou krásné písečné lilie a na vrcholcích i úpatích dun se v paprscích slunce třpytí jako drahokamy odněkud ze země bělostné nevinnosti. Hodně nám záleželo na tom, abychom trávili chvíle v pěkném prostředí, s pocitem, že máme specifickou bulharskou pobřežní přírodu na dosah ruky. A to se povedlo. Arkutino patří k nejkrásnějším koutům evropského kontinentu se všemi těmi písečnými dunami svažujícími se k průzračnému teplému Černému moři.

Za humny jsme měli přírodní rezervaci Ropotamo, která ale dokázala ukázat také svou krvežíznivou tvář v podobě ovádů a komárů velikostí připomínající spíše nenasytné kobylky, sarančata nebo možná až krávy. I přes to byla tato dovolená krásným zážitkem. Odpočinuli jsme si. Udělali si čas na sebe. Nasbírali jsme inspiraci. A toužíme se sem ještě vrátit. A třeba se nám jednou podaří procestovat pohoří Pirin, projít se podhorskými loukami na nichž v květnu rozkvétají divoké pivoňky, zavítat do Karlova a také na jižní hranice, kde se najde několik lázeňských městeček.

Ošetření ve Studiu GERnétic

Je to obyčejná věc. Zajít si na kosmetiku. Ale ne, když jde o GERnétic. Měla jsem možnost absolvovat ošetření u šikovné Blanky Chmelíkové, z něhož jsem vám také sepsala článek zde. To, jak má vypadat profesionální ošetření v rukou proškolené a certifikované kosmetičky, která ví, co dělá a zohledňuje vždy individuální stav nejen pleti, ale také organizmu, je v ČR spíše výjimkou. Za hodinu a půl, kterou jsem si mohla dopřát v rukou Blanky na kosmetickém křesle, jsem se zbavila stresu a připadala si jako anděl na obláčku. Řádná kosmetická péče je důležitá a dokáže vyřešit řadu neduhů, které nám umí jinak trochu zkřivit úsměv. Ale ten regenerační, relaxační zážitek? To je něco naprosto úžasného a doporučuji to všem! I pánům!

Díky této spolupráci jsem si uvědomila, že některé věci bychom neměli opomíjet – a mezi ně se řadí i několik momentů pro sebe a občas se svěřit do rukou někomu, kdo nás tak říkajíc dokáže zhýčkat od konečků prstů na nohou až po konečky vlasů.

Prodloužená dovolená na zámku Děčín

Tři dny absolutní radosti. Tak bych shrnula pobyt na Zámku Děčín, který jsme absolvovali v září s Alešem. Zdálo se však, alespoň zpočátku, že nám počasí vůbec nebude přát. Přesto se první den, o němž jsem vám psala zde, se povedl. Prošli jsme si město, zašli na nejlepší čokoládu široko daleko, kochali se krásami obou břehů Labe a těšili se z proměnlivosti babího léta. Druhý den jsme věnovali prohlídce zámku samotného a po obědě jsme odcestovali do Drážďan.

Pokud byste si to chtěli připomenout, stačí kliknout sem. Posledním dnem byla neděle. Nádherná, prosluněná, okouzlující, třpytiví. Prostě božská neděle! Spočinuli jsme v zahradách zámku a věnovali jim veškerou pozornost. Vnímali jsme slunce, rozkvetlá poupata a také vybarvující se lístky. Ten den jsme vyrazili mimo jiné po odhlášení ještě do Krásné lípy, abychom se pokochali zahradami společnosti Nobilis Tilia a krásami obce Chřibská.

Podrobnosti jsem vám sepsala do tohoto článku. Za tyto tři dny jsem si odpočinula jako u moře za týden. Děčín je neprávem opomíjené místo. Má nádhernou energii a ráda se sem budu vracet.

Cesta do Bratislavy

V polovině října jsem na půl pracovně a na půl rekreačně vyrazila do Bratislavy, kde jsem, stydím se, byla ale úplně prvně v životě. A nevypravila jsem se sama. Jela jsem opět s mou lepší polovicí, s Alešem. V pátek po práci jsme doběhli rychlík, užili si první noční hodiny ve městě, dorazily od nádraží na hostel – mimochodem mimořádně krásný a útulný. Zhasli jsme lampičku a upadli do blaženosti, abychom na den číslo dva měli dostatek sil.

Odpoledne nás totiž čekal Kosmetický kongres, na kterém vystupovala i Lorena Ajenjo, která je nutriční specialistkou GERnétic. A bylo to zajímavé! Víc o tom však až jindy. Po programu jsme se vydali vyprovodit kolegyni na vlak, cestovala zpět do Prahy. A my se vydali do nitra slovenské metropole. Historické centrum je naprosto okouzlující, hrad se majestátně tyčí nad řekou. Z vyhlídky Ufo je možné vidět celé Slovensko jako na dlani. Divoké lesy, pláně s větrnými elektrárnami…Člověk má pocit, že dohlédne kamkoli si usmyslí. Jestli mě na Slovácích něco mile překvapilo? Jak rychle se vám jejich vřelost se dostane pod kůži. Těch několik set kilometrů na jih se v povaze prostě odráží. Po nočním dovádění jsme v neděli ráno ocenili vydatnou snídani v  Štúr Café nedaleko nádraží.

A musím vypíchnout, že hde myslí také na lidi, kteří nemohou lepek nebo trpí alergiemi na jiné potraviny. Mimo to mají vynikající rozlévanou kávu. Zrnka pro její přípravu si nechávají speciálně na zakázku pražit. Jeden víkend, zdá se mi, je ale na Bratislavu málo. Už teď plánujeme návrat. P.S. Je to taky houbařský ráj – celé nádraží během víkendu chodilo s košíčky plnými hříbků roztodivných tvarů a lahodné vůně. Pro moje houbařské srdce ráj to na pohled!

Green Beauty Market

Jak už jsem psala zde, byla to letos má jediná a tím pádem také nejlepší akce zaměřená na organickou kosmetiku a zelenou, udržitelnou krásu. Ale jsem si jistá, že by vyhrála, i kdybych se zúčastnila dalších veletrhů. Nejspíš to je dáno tím, že se zrovna tahle akce neodehrává v žádné hale, nýbrž v malé Mekce užitého designu – v Galerii Laufen, která je na příhodném místě v centru Města, nikoli na jeho pro mnoho lidí o víkendu špatně dostupném okraji. Díky prostředí získává návštěvník z prezentace výrobků úplně jiný dojem.

A mimo to jsem měla možnost zde potkat řadu báječných lidí, kteří mi den nejen zkrášlili, ale také zpříjemnili. Setkala jsem se s manželi El Bourkhissi, kteří zde zastupují značku Alassala, s Kristýnkou z Couleur Caramel, s týmem BeButter i děvčaty z Voono. Skvěle strávený čas! A mimo to jsem objevila spoustu značek, které hodlám pro účely rozvoje blogu vyzkoušet. Zaujala mne i kanadská Éminence, protože ve svých přípravcích, které vypadají jako sorbet z živých rostlin, využívá také netřesk, moji oblíbenou, skromnou stálozelenou skalničku, která prorazí i tam, kde se jiní dávají na ústup.

Večer na letišti Václava Havla

Chýlíme se k závěru roku. Měla jsem tu čest navštívit letiště Václava Havla jako bloggerka. A musím všemi deseti vyzdvihnout to, jak byli všichni milí a ochotní. Komunikovat s Romanem Pacvoněm, který nesl za celou akci zodpovědnost, byla radost. Tak zdvořilý člověk! To je něco, čeho si vždy vážím a dokáži to ocenit. Ale šlo samozřejmě o to, abychom pochopili, jak letiště v současnosti funguje co do komfortu odbavování cestujících.

Mile mne překvapilo, že celou check-in proceduru zvládne letištní personál za vás. Jen pozor, je to služba placená. Na informacích odevzdáte zavazadla, pasy a necháte se uvést do jednoho ze salonků. Za několik okamžiků za vámi letištní personál dojde s pasem i palubní vstupenkou a hurá třeba na světa kraj! Přiznám se, že už teď mám v hlavě pár cestovatelských plánů – Maďarsko, Slovinsko a tradičně Krakov nebo netradičně Varšavu.

Silně uvažuji o tom, že bych svá fidlátka této službě svěřila. Je mi milejší být hodinu produktivní, než s výrazem šílence někde pobíhat. A o nákupních možnostech v duty free zóně vám povím jindy. Jen dodám, že mne bude muset muž držet na řetězu…

Kozoroží narozeniny a Vánoce s rodinou

Jsem dáreček předvánoční, a tak na narozeniny nebývá vždycky tolik času, kolik bych si přála. Nicméně letos mi to bylo fuk. Celá příprava Vánoc se nesla v tak pohodovém duchu, že jsem se jen vznášela. Práce to bylo mnoho, ale v tak krásné přátelské a rodinné atmosféře, že jsem nemohla nic jiného, než děkovat celému Univerzu za tak výjimečné a láskou prostoupené okamžiky. Víte, klid o svátcích, to je dar! Doslova!

Nejde o věci, jde o celou tu divadelní hru, v níž prostě hrát buď chceme, nebo nechceme. Představení s názvem Vánoce, které je plné klidu, pohody, harmonie, to si ujít jen tak nenechám a ráda v´měrou vrchovatou k celému aranžmá přispěji. V krbu praská oheň, cukroví jen voní, stromeček se třpytí, a ti moji, vzájemné krásné svátky si strojí!  Nejsem žádný poeta, ale víc řeknou obrázky a texty na mém instagramu. Tohle byly pro mne a věřím, že i pro všechny mé blízké, ty nejkrásnější svátky klidu a míru, které jsme doposud zažili.

Houbařská sezóna

Kdo mne už trochu zná, ten ví, že mám slabost pro houby. Respektive pro jejich hledání a sbírání. Miluji procházky v lese. V letošním roce jsem měla příležitost zkombinovat obě tyto aktivity. A účinek na duši byl víc než skvělý. Krásně jsem se rozdýchala, vychutnala si babí léto, říjnové dny plné slunce a vůně padajícího listí. Zároveň se mi poprvé v životě stalo, že jsem si z lesa odnášela plný košíček jen a pouze hříbků, které vypadaly, jako by je právě přičaroval kouzelný mužík, pán lesa.

Láska k fotografování

Během toho necelého roku jsem propadla fotografování. Mám se stále v čem zlepšovat, ale ten pocit, když vytvářím snímek, ten pocit, když mohu uchovat krásnou vzpomínku, výsek dokonalosti světa! To je prostě nádhera! Protože snímek, obraz, a to věděl dobře již Komenský a někteří jeho další předchůdci, dokáže být výmluvnější, než celé listy popsané nejkrásnějšími nebo těmi nejvíc pobuřujícími slovy. Mým tématem vždycky je a vždycky byla příroda. Zabrousila jsem ale i k produktové fotce a také trochu k činností, jíž označovali indiáni za kradení duší. Ano, fotografování lidí. A netušila jsem, že ve mně dřímá talent vskutku nevšední! Z nás, krásných a obyčejných, dělám neobyčejně zdatně karikatury! Ale to nevadí. Učím se. A baví mě to!

Psavec ve svém živlu

Konečně, tohle jsem nakousla již v prvním oddíle článku. Letos jsem měla o tolik více příležitostí k tomu, abych mohla Wordpressu, Joomle! či papíru svěřit rozhovory, glosy, komentáře, články, recenze, postřehy, příběhy. Pohltilo mne to. Myslím, že psaní je mi bližší než mluvení. To mi jde nejlépe mezi čtyřma očima. Nikdy jsem nebyla showwoman. Ale s písmenky to hodlám i v letošním roce pěkně rozbalit! Tak se těšte. Já se totiž taky těším. Mám tolik nápadů a projektů před sebou. A věřím, doufám, že se mi podaří udržet frekvenci jednoho až dvou příspěvků na blogu týdně. Díky psanému jazyku jsem objevila tolik nových metafor, vtipů, oxymoronů, slovních spojení. Blogování a redaktorská práce jsou cestami plnými objevování! A s tímto článkem vyplouvám(e) vstříc novým dobrodružstvím!

Co vás nejvíc potěšilo v loňském roce? 

Ať je pro Vás rok 2018 plný příležitostí k učení a hravosti!